Nepostradatelní pomocníci. Psí čich nemohou stroje nahradit, ví záchranář

„Extrémně důležité je, aby měl pes skvělý vztah se svým psovodem. Musí spolupracovat, pes mu musí plně důvěřovat, posíláte ho do míst, kam by normálně nešel," prozradil zkušený záchranář Ladislav Pozdníček v rozhovoru pro Deník.

Válka byla pohromou i pro mazlíčky. Miliony z nich skončily na frontě i v talíři

Jaký to je pocit, když pes v ostré akci hlásí, že někoho našel, že právě zachraňuje lidský život?
Skvělý. Je super, když v ostré akci slyšíte štěkání, kterým pes označuje nález. Víte v tu chvíli, že to má obrovský smysl. Je to potvrzení toho, že jste to psa naučili dobře, že to, co tak dlouho trénujete, že dokáže využít v praxi. To je to, proč trénujeme, aby mohli naši psi někomu zachránit život.

Ladislav Pozdníček se svou záchranářkou Citou.Zdroj: archiv Ladislava PozdníčkaCitě, vaší parťačce, se to povedlo v roce 2016, kdy našla dvanáctiletého chlapce, který nepřišel domů.
Volali mi tehdy kolem jedenácté večer. Přijeli jsme pomoci s hledáním. Měli tehdy celkem dobře vytipovaná místa, kde by mohl být. Částečně se pátralo v lese, částečně v opuštěných areálech firem. Asi po hodině hledání jsme se dostali ke zpustlému areálu bývalého zemědělského družstva. Prohledávali jsme ty opuštěné budovy a v jedné z nich začala štěkat. Rozeběhli jsme se tam, obrovský adrenalin a byl tam schovaný za starým nábytkem. Byl to skvělý pocit, když jsme ho našli, živého a zdravého.

Předtím, v roce 2012, našla během zásahu také člověka, tehdy to bylo ale v sutinách domu, bohužel už mu nešlo pomoci.
Ano, to bylo v Ústí, kde se propadly stropy jednoho domu. Jednoho člověka už tam vyhrabali, ten byl zasypaný jen zčásti. Nevědělo se, jestli tam ještě někdo je. Psi označili, že tam ještě někdo je, Cita to tehdy dohledávala, bohužel už byl ten člověk mrtvý.

Mláďatům české zoo prospívají: narodil se vzácný šimpanz, lenochod i lama

Představte nám trochu Citu.
Cita má na kontě přes dvacet ostrých zásahů, za nalezení chlapce v roce 2016 získala ocenění Statečné psí srdce, osm let měla atesty ministerstva vnitra. Soustředili jsme se hlavně na sutinová vyhledávání. Má složeno dvanáct záchranářských zkoušek, včetně těch nejvyšších, medaile z republikových šampionátů, prestižních soutěží, byli jsme spolu na mistrovství světa. Zažili jsme spolu mnoho, dosáhli na vše, čeho se dá dosáhnout, hlavně byla úspěšná v praxi. Loni šla do záchranářského důchodu. Zastoupit by jí měla Nessie, tak uvidíme, jak jí to půjde.

Jak dlouho se věnujete záchranařině?
No, letos už to bude dvacet let. Nessie, kterou trénuji teď, je můj čtvrtý pes záchranář.

Všichni vaši psi byli a jsou labradoři. Proč zrovna toto plemeno?
Prvního labradora jsme si pořídili s bývalou manželkou. Znal jsem tehdy lidi, kteří se pohybovali kolem asistenčních psů, tak jsme se rozhodli pro labradora. Staral jsem se o něj, při venčení jsem potkával holčinu, která chtěla v Klášterci obnovit cvičák. To se povedlo, začal jsem tam chodit a začal jsem se věnovat agility. Ale jak labradorka vyrostla, zjistil jsem, že agility nejsou úplně vhodné pro ni. Tak jsem hledal, co dál.

A pak přišla záchranařina.
Ano, dostal jsem kontakt a začal jsem jezdit za záchranáři na Karlovarsko.

Jaký byl váš první ostrý zásah?
Na to nejde zapomenout. Zazvonil telefon, že nás potřebují nedaleko Karlových Varů. Došlo tam k požáru a následnému zřícení střechy u jednoho zámečku a pohřešoval se správce areálu. Naštěstí vše dobře dopadlo, správce se pak našel a psi pod sutinou nikoho nenašli. Cestou jsem byl dost nervozní, ale pak to ze mě spadlo.

Povinnost pečovat, právo usmrtit. Myslivci se musí řídit pravidly a ctít etiku

Jak dlouho trvá psa vycvičit na špičkovou úroveň?
No je to hodně časově náročné, není to nic lehkého. Ale i finančně, musíte jezdit na stále nové sutiny a terény. Chce to opravdu hodně času. Názory na to se různí, někdo tvrdí, že už ve dvou letech může být pes na výborné úrovni a složit atest. To je sice pravda, ale já si myslím, že by měl ještě trochu vyzrát, získat zkušenosti, jistotu. Měl by podle mého vyzrát, myslím si, že tak ve třech letech nejdříve. Na vrcholu, top připravený, aby zvládl vše s jistotou, se říká, že je pes kolem pátého roku.

Může záchranařinu dělat jakýkoli pes?
Může. Jen asi nejsou vhodné úplně malá plemena nebo obří. Nejdůležitější je, aby ho to bavilo, aby byl psychicky vyrovnaný a samozřejmě zdravý. A extrémně důležité je, aby měl pes skvělý vztah se svým psovodem. Musí spolu spolupracovat, pes mu musí plně důvěřovat, posíláte ho do míst, kam by normálně nešel.

A co psovod?
Důležité je, aby to člověk měl v hlavě srovnané. Musíte svému psovi věřit na sto procent, dokonale ho znát a je to hlavně obrovská zodpovědnost. To především. V praxi musíte říct, pohřešovaný je tady a tady, co nejpřesněji a nejrychleji. A tam se začne hledat, vyprošťovat, jde o čas. A nebo naopak musíte říct, tady nikdo není. Přestane se hledat, a pak tam vjedou třeba stroje na odklízení, nesmíte tam nikoho nechat.

I mokré tlapky vítáme. V některých podnicích není káva se psem problém

Jsou psi pořád, i přes různé moderní technologie, při hledání nenahraditelní?
Ano, jsou nenahraditelní. Existují různé termovize, drony, echolokátory, kamery. Technika pomáhá, ale podle mého je pes stále nepostradatelný. Ne všude lze technika použít, trvá, než ji na místo dostanete, musíte třeba vědět, kde by mohl asi ten člověk v sutině být, abyste ho mohli zaměřit. Pes dokáže velmi přesně prohledat větší plochy a rychleji. A v terénu, při hledání v neprostupných lesích a podobně, nahradí pes desítky lidí.

Co byste poradil tomu, kdo by chtěl se záchranařinou začít?
Aby začal. Je to skvělá odnož kynologie, je to zábava. Každý trénink je úplně jiný. Je důležité najít někoho zkušeného, kdo vám pomůže. A pak prostě začít.