Příkladem druhu, kterému může řízené vypalování travin pomoct, je kriticky ohrožený slíďák suchopárový. V Česku se tento pavouk vyskytuje jen vzácně, v teplejších oblastech. „Vypalování totiž vytváří stanoviště s rozvolněnou vegetací a obnaženým substrátem, čímž poskytuje podmínky pro teplomilné druhy pavouků," přiblížil aktuální zjištění vědců mluvčí univerzity Filip Vrána.
Vzácné druhy pavouků jsou podle Tomáše Hamříka z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity vázané na travinné a skalní stepi. Život v nich jim ale komplikuje zarůstání trávami a dřevinami i mrtvá rostlinná biomasa.
Řízené vypalování
„V ochraně přírody je stále více využíváno řízené vypalování, jehož primárním cílem je odstranění nadzemní rostlinné biomasy. Je ale vhodné ho uplatnit pouze jednou za několik let a nezbytné je vypalovat pouze malé plochy v období holomrazů. Na jednorázové vypalování se doporučuje navázat extenzivní pastvou ovcí," přiblížil Hamřík.
Zároveň upozornil, že velké požáry jsou nežádoucí. Stejně tak je metoda nevhodná pro místa, kde roste třtina křovištní. Vypalování by se podle odborníků také mělo kombinovat s dalšími zásahy, sečí či pastvou.
Vědci se při výzkumu zabývali lokalitou Pláně nedaleko Kuřimské Nové Vsi na Brněnsku. Jelikož je v republice vypalování porostů zakázáno, vědci zatím řízené vypalování uplatnili pouze jako experiment. „Výsledky této studie se ale stávají argumentem, proč má řízené vypalování své místo v praktické ochraně přírody," zmínil Vrána.