Máte moment, který považujete ve škole za mezník?
Vždycky jsme ve škole byli rádi za každou věc, která se podařila. Finance nikdy nebyly, nejsou a asi ani nebou, takže se radujeme z maličkostí. Ať to jsou třeba pomůcky nebo úpravy drobnější či větší.
A když se nebudeme bavit o penězích, je nějaký jiný mezník, který považujete za důležitý?
Ve škole to plyne víceméně periodicky, akorát se mění děti, které se chtějí učit čím dál méně než předtím.
Můžete tedy porovnávat. Jak se děti vlastně změnily?
Když učím chemii, ukazuji jim svoje vlastní sešity ze základní školy z 8.B a říkám: Tohle kdybych po vás chtěl, tak všichni propadnete… (úsměv).
Co se týče počítačové znalosti, tu mají mnohdy větší než my učitelé, ale všeobecné znalosti jdou podle mě velmi stranou.
Lze to ve škole změnit, nebo je to věcí hlavně rodiny? Kde je problém?
To je podle mě celková situace ve společnosti: rodiče nemají na děti čas, děti spíše sedí u počítačů, nechtějí chodit ven. Na kroužky třeba turistické, které dříve existovaly, se už neseženou zájemci, nebo minimální počet…
O jaké kroužky je ve vaší škole největší zájem?
Určitě o počítačové a pak i o pohybové, ale ty se konají v tělocvičně, ne venku.
Zastupitelé Sepekova často řeší existenci školy. Musí schvalovat výjimku, protože dětí tolik není. Jak vidíte budoucnost venkovské školy Sepekov?
Vždycky to bude závislé na postoji zastupitelstva. Jako člověk, který se ve škole celý život pohybuje, jsem přesvědčený o tom, že kdyby škola byla zrušena, je to i konec Sepekova. Pak už tady lidé nemusí bydlet, můžou jít do města, kde budou mít všechny služby, které potřebují k životu, při ruce. Jestli se zruší pošty, bude to další rána pro lidi na vsi.
Problémem je, jak už na zastupitelstvu i zaznělo, to, že některé děti ze Sepekova jezdí do školy do Milevska. Jak zabránit tomuto „úprku"?
Tomu se nedá zabránit. Rodiče v Milevsku pracují, tak děti jezdí s nimi. Máme rodiče, kteří děti dávají sem do školy a ob den je vozí na kroužky do Milevska. Před nimi je třeba smeknout, protože mnohem pohodlnější by bylo, kdyby si je brali s sebou do Milevska. Je to vždycky věc rodičů. Většinou, když chodili do naší školy, dávají děti sem.
Do funkce ředitele jste se vrátil loni v listopadu po čtyřech letech, co jste dělal starostu. Po ustavujícím zasedání jste řekl, že byste ve škole rád dohnal to, co jste tam za čtyři roky ztratil. Podařilo se vám to?
Zatím ne. Nějaké změny člověk neregistroval, když dělal starostu. Vždycky říkám: Á děvčata mi přeházela moje hromádky. Musím se ptát na to, co kde leží… Je to trochu složitější, ale dostávám se do toho.
Jakýmsi vaším závěrem ve funkci bude zřejmě zateplení školy…
… (úsměv) Každý má nějaký památník…
