Jste aktivní ve dvou občanských sdruženích – v pěveckém sboru Sonitus a v o. s. Přátelé Kamenného mostu. Co vás k tomu vede?
Nikdy jsem nebyla členem žádné politické strany. Před rokem 1989 patřila moje rodina k nepřátelům socialistického zřízení, po roce 89 jsem měla chuť někde pracovat, ale zatím mě žádná ze stran našeho politického spektra dostatečně neoslovila.

Mám dojem, že měnit věci k lepšímu shora dolů jde u nás těžce, proto jsem se zapojila občansky a chci věřit, že zdola nahoru to půjde snáz. Můžete namítnout, že politika a aktivní činnost v kultuře je od sebe daleko. Já si to nemyslím. Všechno je to o komunikaci , o slušnosti, o kulturním, čestném a poctivém jednání.

Jak dlouho se zpěvu věnujete a co vám přináší?
Zpívám odmalička. A asi to máme v rodině. Moje babička hrála amatérsky divadlo , měla nádherný silný, čistý soprán. Moje maminka zpívala s kapelou. Já jsem došla přes několik dětských sborů, přes chrámový sbor až do Sonitu, kam mě přivedli moji příbuzní – manželé Václav a Marie Suchých. A jiný náš příbuzný, kterého si Písečáci možná vybaví, Milan Vokroj, hudbě zasvětil celý život, byl výborným pianistou a léta vedl hudební oddělení místní knihovny.

A co mi zpěv přináší? Především radost. Radost z toho, že si můžu zazpívat a že nám to ladí a radost z toho, když naše produkce pohladí posluchačům duši. A vlastně – švédští vědci zjistili, že zpívání ve sboru blahodárně upravuje a sjednocuje srdeční rytmus všech zúčastněných zpěváků, má podobné účinky jako jóga, pozitivně působí na psychiku, prý brzdí i tvorbu vrásek. . . zpívejte. . .

Zpívá či jinak muzicíruje i někdo další z rodiny? A chodí vaše rodina na koncerty vašeho sboru a na koncerty obecně?
Na koncerty sboru chodí občas, o Vánocích ale určitě vždycky na „Rybovku". Ale jinak jim vyzpěvuji doma neustále. Někdy se přidá moje dcera Emma, která se učí hrát v ZUŠ Písek na housle u učitele Jiřího Votýpky. A když je u nás babička, svedeme i trojhlas…
Můj tatínek zpívá jenom ve vaně a můj muž jenom v koupelně a v autě. Když o tom tak uvažuji, tak v naší rodině je vlastně aktivní muzicírování spíš ženskou záležitostí…

Jiné je to s návštěvou hudebních podniků, tam jsme aktivní všichni.

Čím se Sonitus v letošním roce blýskne a co ho trápí?
Sonitus trápí především nedostatek hlasů v tenoru a basu. Někdy si dokonce musíme mužské zpěváky půjčovat a máme štěstí, že s námi jako hlasové výpomoci ochotně spolupracují zpěváci z pelhřimovského Záboje. Trochu – ale jen trochu – nás trápí zkušebna. Potřebovali bychom najít nějaký prostor akusticky přijatelný, alespoň s jednou skříňkou, kde bychom měli uskladněné sborové věci jako kopírku, archiv not, naše trofeje a tak dále.

A čím se blýskneme? Máme toho v plánu hodně. A tady musím poznamenat, že nebýt podpory města Písku, jeho grantové politiky, která k nám byla dosud laskavá, nemohli bychom si toho zdaleka tolik dovolit.

Letos chystáme několik koncertů doma v Písku a jeho okolí. Od pátku 28. do neděle 30. března jedeme zpívat do Uherského Hradiště na pozvání pěveckého sboru Svatopluk, který vloni v říjnu koncertně vystoupil v Písku v Trojici a v kostele v Blatné. Spolu s několika dalšími spolky budeme Písek reprezentovat v srpnu v Deggendorfu na Landesgartenschau.

Rok 2014 je Rokem české hudby a proto i my chystáme ve spolupráci s PIKEM a Milevským smíšeným sborem jeden větší projekt. Nastudujeme Missu Brevis od Jiřího Pavlici. Koncerty bychom chtěli uskutečnit čtyři, jeden v milevském klášteře, jeden určitě v Písku a další dvě místa jsou zatím v jednání. Na programu budou výhradně čeští autoři – již zmíněný Jiří Pavlica a Zděněk Lukáš. Moc se na to všichni těšíme a doufáme, že to diváci nepřehlédnou.

Jana Körnerová Vokrojová bude v pokračování Štafety klást otázky Jiřímu Hladkému, bývalému řediteli písecké Sladovny.