Přiznal se. Řekl, že ho poškozený po setkání na diskotéce pozval domů na pivo. "Když hostitel usnul, v tom tichu a pod vlivem drogy na mne přišel stihomam, a tak se to stalo," vyprávěl. Napadlo ho ukrást mu peněženku. „Vyndal jsem prážek mezi dveřmi a chvíli přemýšlel, jestli to mám udělat,“ vyprávěl. „Asi po půlhodině jako by mi někdo zvedl ruce a já ho praštil. Po chvíli jsem to zopakoval. Mířil jsem hranou prážku na spánek… Údery byly dost silné, ale kdybych sekal dříví, asi by byly intenzivnější," řekl do protokolu. Po činu hlavu poškozeného zakryl. Vytáhl žaluzie a hledal věci, které by mohl zpeněžit. Odešel mezi sedmou a osmou hodinou. "Nevím, jestli jsem někoho potkal na schodech," dodal.

Z bytu odcizil peněženku se 1700 korunami, platební kartu, ze které vybral celkem 17 300 korun, popřel, že by odnesl i video a kameru. Tvrdil, že mu poškozený dlužil. Na otázku, proč si tu noc prostě nevzal věci z bytu, když hostitel spal, a neodešel, mlčel. Později chtěl výpověď doplnit. Uvedl, že si vzal asi půl hodiny před setkáním s Víťou dost silný pervitin. "Myslím, že nebýt drogy, tak se to nestalo," řekl.

Soud četl výpovědi známých oběti: bezvadný kamarád, dobrý člověk, nejhodnější kluk, člověk bez nepřátel, smíšek, strašně důvěřivý, vyzařoval optimismus, s každým dovedl vyjít… "Říkali jsme si bratře a připadalo mi, že se známe odjakživa," řekl jeden kolega z práce. Víťova sestra uvedla, že přátelství navazoval velice jednoduše – bohužel…

Výjimečný trest

Státní zástupce uzavíral, že obžalovaný zneužil důvěry člověka, který mu poskytl nocleh, a ve spánku ho umlátil, aby získal pár tisíc."Měl čas si svůj čin promyslet, nejednal v afektu; mohl věci ukrást a odejít, ale on zabil…" Podle obhájce je otázka, zda se nemohlo jednat o zkratkový impuls v důsledku požití drogy. Navrhl, aby soud jednání jeho mandanta trestal při spodní hranici sazby - tedy deseti lety.

Soud mu za vraždu ale uložil výjimečný trest odnětí svobody na osmnáct let. „Důkazy vylučují, že by poškozený obžalovanému něco dlužil,“ řekla předsedkyně senátu. „Naopak obžalovaný byl dlouhodobě bez práce, živil se krádežemi, dary, půjčoval si. Při činu byl evidentně veden zištným úmyslem. Zmařil mladý lidský život, usmrtil dobrosrdečného, pracovitého člověka ve spánku a bez jakékoliv šance se bránit – a proč?! Aby mohl jezdit taxíkem, koupit si několik párů drahých bot…“

K. nastoupil trest na Borech. V roce 2006 stál znovu před budějovickým soudem, tentokrát jako odvolacím – za 26 krádeží ještě před blatenskou vraždou a za sbíhající se čin v Blatné dostal ve Strakonicích souhrnný trest 20 let vězení. Jeho obhájce u druhé instance mínil, že trest za vraždu je už natolik přísný, že by mělo zůstat u oněch 18 let. Krajský soud ale odvolání odmítl. „To, že mu soud zvýšil souhrnný trest, se nemůže divit,“ řekl předseda senátu. „Jde o majetkového recidivistu, který se nedlouho po propuštění z výkonu trestu dopustil série dalších krádeží s celkovou škodou za 367 486 korun. Pak ovšem nelze uvažovat o tom, že by zvýšení jeho trestu o dva roky bylo nepřiměřené, a už vůbec ne nezákonné…“