Zločiny z archivu: Opakovaně okrádali nevidomého starce
Začátkem srpna 2012 vnikli do domku v Lenoře bez elektřiny, vody a sociálního zařízení opakovaně k nevidomému 81letému panu Václavovi lupiči. Jeden ho zaklekl na podlaze, vyzýval ho, aby řekl, kde má schované peníze, vyhrožoval, že ho jinak zabije. Druhá osoba ho šacovala a prohlížela byt. Odcizili mu věci celkem za 13 310 korun.
Z loupeže byli obviněni Josef O. (34) a Zdenka M. (30). K věci odmítli vypovídat. V rekognici četli předložený text a pan Václav je měl poznávat podle hlasu, ale neurčil je, prý to byla jiná situace než při přepadení. Rozhodujícím svědectvím je nakonec zatížil jeden z šestičlenné party, k níž patřili i obžalovaní.
V přípravném řízení popsal, kudy jezdili, že neměli peníze ani na cigarety, řidička jednou natankovala bez placení. Zastavili také poblíž domu pana Václava. Josef a Zdenka pak na chvilku odešli a když se vrátili, jeli znovu k pumpě a do baru – peníze už měli. U hlavního líčení už výpověď vylepšoval ku prospěchu obžalovaných. Ostatní ze skupiny jako svědkové odmítli vypovídat – buď z obav, že by si přivodili trestní stíhání, nebo z důvodů příbuzenských. Okresní soud v Prachaticích uznal obžalované vinnými a uložil jim tresty – sedmkrát trestanému Josefu O. dva roky podmíněně na tři léta s vyslovením dohledu. Mají také panu Václavovi nahradit škodu. Zdenka M. trest přijala, její kumpán se odvolal.
K zasedání krajského soudu se omluvil. Jeho obhájkyně mínila, že poškozený neuvedl nic, co by prokazovalo vinu jejího mandanta, podle hlasu či přízvuku ho nepoznal, váhou neodpovídá popisu útočníka. Zpochybnila věrohodnost zmíněného svědka, který ostatně nepotvrdil jejich přítomnost přímo v bytě pana Václava, když u toho sám nebyl.
Krajský soud odvolání Josefa O. zamítl. Poškozený vypovídal přesvědčivě a není důvod o jeho věrohodnosti pochybovat. Popsal, že byl nejméně třikrát napaden, když útočníci vyrazili dveře, a pamatoval si i data – jednou v den, kdy dostal důchod, naposledy v den, kdy ho navštívil příbuzný, kterému se se zážitky svěřil a on nato podal trestní oznámení. Počínání pachatelů i výši částek, které mu sebrali, popisoval v zásadě vždy shodně. Hlas, který zaznamenával, i hmotnost útočníka, jak ji vnímal, byly vždy stejné. K uznání viny je pak podle odvolacího senátu dostačující svědectví muže z tehdejší party, zapadající do ostatních zjištění o události. Závěry nalézacího soudu mají logiku a nejsou se zjištěními v žádném rozporu.