Tak bylo dokompletováno tělo Zdeňka T. (33), zastřeleného dvěma ranami do hlavy v noci na 21. březen kolem 00.30-01.00 hod. v mercedesu na polní cestě u Rosičky u Deštné. Pachatel poté hlavu a ruce v zápěstí oddělil, trup polil benzínem a zapálil. Ohořelé torzo těla našel druhý den náhodný chodec.

S obžalobou z této vraždy stanul v listopadu 1997 před českobudějovickým soudem kumpán oběti Libor H. (25) z Jihlavy. Čin popíral.

Zabíjel někdo jiný?

Seznámili se ve vazbě někdy v roce 1991 a spolupracovali – T. prý obstarával věci a H. je prodával. Ten večer jejich "společným" autem odjel někam za kšeftem jen T. Vůz měl nechat v motorestu na Pávově u Jihlavy. H. popíjel v havlíčkobrodských podnicích. Pak se stopem dostal na Pávov, kde skutečně stál jejich mercedes – zamčený a s rozbitým sklem. Odjel s ním do H. Brodu a na parkovišti zjistil na předním sedadle krev. Oznámit to nešel, protože měl v tu dobu už nastoupit do výkonu trestu. Při čistění interiéru si umazal oděv. Sekerka, která se našla v autě, patřila Tulejovi, nůž taky. Připustil ale, že jej taky mohl mít někdy v ruce. Na zápalce, zajištěné na místě nálezu ohořelé mrtvoly, byla pachová stopa obžalovaného.

Znalci lékaři uvedli, že k oddělení hlavy a rukou došlo sečným nástrojem za spoluužití řezného nástroje po smrti. Krevní stopy na kalhotách obžalovaného znalci označili jednoznačně za stříkance, které nemohly vzniknout dotekem při otírání interiéru.

Při hlavním líčení obžalovaný působil naprosto klidně. Lehce konverzoval s předsedou senátu a se svědky, nevzrušeně se díval na fotografie odřezané hlavy svého parťáka, napsal tehdy náš list. „Zkoušel“ znalce, proč si myslí, že poškozený byl zastřelen z krátké palné zbraně (protože energie střely z dlouhé zbraně zatím vždycky v jejich praxi způsobila průstřel hlavy, ne pouze zástřel jako v tomto případě, dozvěděl se). Chtěl vysvětlit, jak došli k určení hodiny smrti (podle teploty nalezeného těla - v tomto případě 13,5 stupně, teploty prostředí - 4,7 stupně, hmotnosti těla, proudění vzduchu atd.)… Podle znalců z oboru psychiatrie a psychologie Libor H. netrpí žádnou duševní chorobou. Jeho intelekt je v mezích normy celkem dobrého průměru.

Prokázáno

Státní zástupce označil tvrzené přistavení vozu do Brodu za absurdní. Nemohl s ním přijet T., v tu dobu už mrtvý. I kdyby se případný cizí vrah dozvěděl, kam má vrátit auto, těžko si lze představit, že by tam po činu odjel s mercedesem s prostřeleným oknem a plným krve jen proto, aby vůz odevzdal majiteli a sám odešel či odjel stopem. Připomněl zjištěný pohyb vozidla před půlnocí a dovodil, že na místě činu mohl být vrah v 00.15. Kdyby na zastřelení oběti, její svlečení, opatrné oddělení hlavy a rukou, aby se moc nezacákal krví, a na zapálení torza potřeboval jen čtvrt hodiny, nemohl ujet za zbývající půlhodinu oněch asi 60 km k přehradě s oddělenými částmi těla a dalších asi 54 km na Pávov. H. nemá svědky pro čas od 23 do 02 hodin, uzavíral žalobce.

Měl neshody s komplicem kvůli penězům. Odjel s ním tedy v noci k Rosičce a zbavil se ho. Vrátil se s hlavou a rukama oběti ve dvě hodiny do penzionu, našel a zakreslil si v mapě trasu na přehradu, dojel tam a části těla odhodil. Na jeho oděvu byly stopy krve, které nemohly být způsobeny otěrem. Na zápalce zajištěné na místě nálezu mrtvoly v kaluži krve a benzínu byla pachová stopa H. Proti tomuto obžalovanému mluví i to, že se snažil ztížit identifikaci oběti, která byla spojována prakticky výlučně s ním: cizí vrah, který by nevěděl, že otisky T. má policie z předcházející trestné činnosti, by neměl důvod odřezávat mu ruce…

Podle obhájkyně se na místě nálezu mrtvoly nenašly stopy mercedesu. Zpochybnila pachovou stopu obžalovaného na zápalce. Zdůrazňovala, že se nenašla smrtící zbraň ani sečný nástroj, jímž byly hlava a ruce odděleny, a uzavřela, že není žádný přímý důkaz, který by Libora H. usvědčoval z účasti na tomto činu.

Soud konstatoval, že obžalovaný nemá na rozhodnou dobu alibi, ani když se je pokoušel obstarat falešným svědkem na inzerát - ten u soudu působil totálně nevěrohodně. Podle předsedy senátu se podařilo provést dost důkazů, které v souhrnu svědčí o tom, že se skutek stal tak, jak byl žalován. Podesáté souzený Libor H. jednal zavrženíhodným způsobem - zastřelil přítele a to, že jeho tělo zohavil s cílem čin zakrýt, svědčí o obzvláštní otrlosti. Možnost jeho resocializace je prakticky nulová. Soud mu proto v únoru 1998 uložil za vraždu čtrnáct roků.

Obžalovaný se odvolal. Jeho obhájkyně v červenci 1998 u Vrchního soudu v Praze uvedla verzi, podle které se H. s T., přátelé z basy, chystali onoho večera zmizet z H. Brodu, kde je začínala pálit půda pod nohama – H. byl celostátně hledaný, T. byl stíhán za ozbrojenou loupež a navíc prý po nich šla ukrajinská mafie. Po sbalení věcí se T. v noci ještě vydal za jakýmsi kšeftem sám a měl se H. ozvat telefonem, nebo vůz přistavit na odpočivadle v Pávově. Jeho kolega pobyl v místních barech a stopem dojel na Pávov, kde auto našel s rozbitým sklem. Kolem druhé hodiny s ním přijel zpátky k penzionu v H. Brodě, zjistil krev a značný nepořádek ve voze, věci odnosil na pokoj a do rána poseděl v baru. O osudu T. prý nic nevěděl. Normálně se pohyboval po Havlíčkobrodsku, nechal auto zasklít, odnesl kalhoty, prý při úklidu vozu ušpiněné od krve, do čistírny - a po týdnu byl obviněn z vraždy.

Vrchní soud ale trest za vraždu H. potvrdil. Změnil jen výrok o jeho další sankci za vydírání a krádež na dva roky rovněž do zvýšené ostrahy. V únoru 2011 si odsouzený odpykal „čtrnáctku“ za vraždu a začal odpočítávat další potrestání.