Ve středu 9. listopadu od 16 hodin v přednáškovém sále Prácheňského muzea představí svou prvotinu nazvanou Příběhy starých píseckých domů a osudy jejich obyvatel. Knihu vydalo písecké nakladatelství J&M. Zeptali jsme se autorky na události spojené s napsáním a vydáním knihy.

Mnozí kolegové novináři se po skončení profesní kariéry nebo ještě v jejím průběhu pustí do psaní knih. Jak to bylo s tebou? Co bylo hlavním popudem, že se dáváš na dráhu spisovatelky?
Myšlenku pátrat po osudech domů a jejich obyvatel jsem v sobě nosila už delší dobu a nikdy na to nebyl čas. Teď mě k tomu vlastně přivedly určité zdravotní problémy, které mě trochu zabrzdily v dalších aktivitách, a měla jsem více času věnovat se něčemu jinému. Asi zasáhl osud.

Proč zrovna téma historie domů a jejich obyvatel?
Některé domy, a v Písku je jich dost, mě něčím – vzhledem, výzdobou, svým kouzlem – přímo lákaly 
k tomu, abych do nich vstoupila a vysledovala jejich historii. Objevila jsem 
v nich hodně zajímavé osudy lidí, mezi nimi významné osobnosti své doby, z nichž někteří se proslavili i ve světě.

Jak se ti sbíral materiál? Vycházeli ti současní nebo bývalí majitelé domů vstříc?
Někdy to bylo až detektivní pátrání, ale hlavně hodně mravenčí práce s vyhledáváním historických pramenů a dokumentů. 
S odkrytím dávné historie mi pomohly spisy historika Augusta Sedláčka, což je velmi zajímavé čtení, také archivní dokumenty a mnohdy i internet. Současní majitelé, až na jeden případ, kdy si majitelka domu nepřála žádné zveřejnění o jejím domě, respektive o tvrzi, byli úžasní, vstřícní, ochotni mi pomoci v pátrání po minulosti. Musím říct, že mě potěšilo, že jsem majitelům domů na oplátku mnohdy přinesla informace z určitého období, které neznali.

Jak dlouho trvala příprava knihy a s čím jsi měla největší problémy, nebo naopak, co ti udělalo radost?
S nakladatelstvím J&M jsme dohodli pozdější termín, než jsem původně počítala, takže jsem na dokončení měla více času. Od začátku až do předání rukopisu to bylo více než rok. Ocenila jsem, že ve většině případů si domy zachovaly svoji původní podobu, a tudíž nedopadly jako v mnoha případech venkovská stavení, kde se je majitelé snažili zmodernizovat.
Velmi milé bylo například setkání s vnukem projektanta a stavitele Jana Kodla Jiřím, který žije v Praze. Navštívila jsem jej dvakrát v jeho pražské vile a koncem léta jsme se sešli v Lázních Vráž, kam jezdí na ozdravný pobyt už třicet let a kde letos Jiří Kodl oslavil své šestaosmdesáté narozeniny a s manželkou Hertou zároveň šedesát čtyři let společného života. Nikdy nezapomenou zajet do Písku, kde se pan Jiří narodil a kde na třídě Národní svobody a na Pražské stojí ony krásné Kodlovy domy, které postavil jeho dědeček.

Budeš v historii domů pokračovat, nebo chystáš jiné téma?
Bude-li zájem ze strany čtenářů, budu pokračovat, protože jsem nasbírala množství materiálu a vše se do jedné knížky nevešlo. Na facebooku jsem založila stránku Příběhy starých píseckých domů a tam mi uživatelé FB případně mohou také napsat své tipy nebo příběhy, které je poutají s domy v Písku, jež mají zajímavou historii.
A nejen v Písku, protože i v jeho okolí jsou stavby, které jsou něčím zajímavé, a byla by škoda, kdyby se o nich nevědělo. Dělá mi radost, kolik lidí stránky už navštívilo s označením, že se jim líbí, a třeba také jejich obsah sdílejí.