Jako by tu nikdy nežili. Po válce se za nimi zavřela zem. „Nikdo si na židovské obyvatele Mirovic už nevzpomíná, až na nejstaršího 97letého obyvatele, ale ten říká, že si už nic o nich nepamatuje," říká starosta Mirovic Zdeněk Bárta.

Právě z jeho iniciativy byla na budovu městského úřadu v říjnu umístěna pamětní deska se jmény 34 židovských občanů, kteří byli fašisty deportováni do koncentračních táborů. „Po válce se sem vrátila jen jedna paní, a to byl poslední židovský pohřeb. Kdyby tady nebyl židovský hřbitov, nikoho by ani nenapadlo, že tady byla Židovská obec, která se později přestěhovala do Březnice. Byly tu židovské obchody. Bývalá zdejší synagoga je přestavěná na obytný dům a nikdo se tu o židovských spoluobčanech nebaví," konstatuje Zdeněk Bárta.

Po odsunutých obyvatelích města pátral na internetu a přípravu pamětní desky se jmény obětí konzultoval s Danielou Bartákovou z oddělení pro dějiny šoa Židovského muzea v Praze. 

První informace o deportovaných židovských obyvatelích mirovický starosta Zdeněk Bárta našel v knize Dmitrije Slonina nazvané K historii židů v jihočeské Blatné a okolí. Další hledal na internetu.
„V době začátku Protektorátu bylo v Mirovicích registrováno 44 Židů. Po smrti obchodníka Steinera, který se před deportací oběsil, a odchodem jedné osoby do Prahy klesl počet na 42 lidí. Všichni byli deportováni transportem do Terezína 26. listopadu roku 1942. Z nich 34 zahynulo, vetšinou v Osvětimi. Šest lidí přežilo v Terezíně, kde byli v květnu roku 1945 osvobozeni," připomíná Zdeněk Bárta.

Z těch, kteří přežili se na Písecko vrátila jen Žofie Kohnová (1872), která zemřela v Písku 8. prosince 1965 aje pohřbena na mirovickém židovském hřbitově.

Od II. světové války uplynulo 71 let. Podle Zdeňka Bárty by se nemělo zapomínat na válečné hrůzy. Proto se rozhodl za podpory zastupitelů, že desku umístí na dobře viditelné místo na radnici. Jejím autorem je akademický sochař Ivan Tlášek, který už v Mirovicích restauroval historické sochy a morový sloup.
Jedná se o dvě žulové desky se jmény 34 místních obětí holocaustu. „Pamětní deska je složená ze dvou částí, protože jedna část váží 750 kilo, tak aby je bylo možné umístit na budovu," upřesňuje Zdeněk Bárta.

Vzhledem k tomu, že neuspěli s žádostí o dotaci od Jihočeského kraje a ani od Ministerstva obrany, rozhodli se se zastupiteli, že pamětní desku pořídí za peníze z městského rozpočtu. Celková částka včetně DPH činí 94 875 korun.

Při pohledu na budovu radnice upoutá kolemjdoucí také historická pamětní deska obětem I. světové války.