Čím si písecká porodnice dělá dobré jméno a získává důvěru nastávajících maminek? Jak se změnilo porodnictví v době koronavirové a jak za posledních dvacet let? O tom a mnohém dalším jsme si povídali s primářem gynekologicko – porodnického oddělení Nemocnice Písek Michalem Turkem.

V roce 2019 bylo nejvíce porodů v červnu. Je běžné, že se v létě rodí víc dětí?

Tradičně míváme měsíce duben až červen s vyšším počtem rodících maminek, ale jistě je „rozložení“ v roce méně znát než dříve. To jsou následky plánovaného rodičovství. Jarní děti bývají počaty na letních dovolených.

Máme za sebou několik neobvyklých měsíců, které přinesly mimo jiné také zákaz přítomnosti otců u porodu. Bylo to podle vás správné rozhodnutí? Jak toto období nastávající maminky zvládaly?

Ano, zhruba měsíc nebyla umožněna přítomnost otců u porodu. Miminko po porodu ale vidět mohli, takže to omezení bylo jen částečné. Zda toto nařízení bylo správné, neumím a nechci hodnotit. Nejsem epidemiolog a nejsem tedy vzdělán k tomu, abych komentoval nařízení odborníků, potažmo ministra. Navíc – sám pro sebe jsem si řekl, že nebudu komentovat nařízení vzniklá za pandemie. Víme, že jsou (a ani jinak nemohou být) šitá horkou jehlou, že jsou zveřejňována pod určitým tlakem při neznalosti z budoucna. Nechci tedy býti generálem po bitvě.

Maminky zvládly porody velmi dobře. Máme přesnou statistiku – od půlky března do konce dubna se u nás v roce 2019 i v roce 2020 narodil úplně stejný počet dětí. Měli jsme méně operačních porodů (císařských řezů) i méně komplikací. Nechci tím říci, že je to tím, že nebyli tatínkové přítomni v I. době porodní. Chci tím říct, že byly maminky šikovné i za těchto podmínek.

Koronavirová opatření stále doznívají. Jak se momentálně dotýkají porodnictví? Setkáváte se například s tím, že mají ženy v této době větší obavy otěhotnět?

Zatím máme stále připravený porodní box pro případný porod maminky s COVID 19. Zdá se mi, že se vrací život do normálních kolejí, ženy, se kterými mluvím, nemají obavy otěhotnět v této době.

Loňský rok byl pro píseckou porodnici rekordní, co se týče počtu porodů. Víc jich bylo naposledy v roce 1990. Jaký byl vývoj v ostatních letech?

V roce 1990 bylo přes tisíc miminek, o rok později už pod 900 a pak se počet dál snižoval. Nejméně porodů bylo v letech 1998, 1999 a 2000, a to dokonce pod 700, což je historické minimum. Od té doby začal počet opět postupně narůstat až do roku 2008, odkdy se držíme v rozmezí od 850 do 950 porodů ročně. Poslední tři roky byly nad očekávání. Vážíme si toho, že nás nastávající maminky v takové míře vyhledávají.

Čím to podle vás je, že má písecká porodnice tak dobré jméno i za hranicemi okresu?

Je to komplex více faktorů. Jižní Čechy jsou rozděleny na tři stupně úrovně péče o nedonošené děti. České Budějovice se mohou starat o ty nejmenší, my můžeme pečovat o narozené od 32. týdnu. Od 36. týdnu se pak rodí maminky i v ostatních nemocnicích. Nejvíce předčasných porodů je právě v době od 32. do 36. týdne, takže to je určitě jedna skupina žen, které k nám přijdou i z jiných okresů. Je to samozřejmě výhoda i u běžných porodů, že tady máme přístrojové i personální vybavení, když nastane nějaká komplikace.

Další, a to zásadní věc, je podle mě individuální přístup k maminkám. Neumožňujeme porody do vody, ale to je opravdu jedna z mála věcí, co nedoporučujeme, jinak vyhovíme v podstatě ve všem. Celkový přístup celé porodnice je určitě to hlavní, co k nám ženy přivádí. V okrese Písek se narodí 650 dětí a máme tisíc porodů, což je skvělý výsledek.

Zmínil jste, že se snažíte vyhovět téměř ve všem. Jaká jsou nejčastější přání či požadavky nastávajících maminek?

Je spousta maminek, které chtějí rodit jinak. Mají velké spektrum požadavků, se kterými se snažíme pracovat a pokud je to možné, vyhovět. Některé maminky chtějí komfort, jiné přirozenost, rychlost, velká skupina nechce přenášet a mnohé chtějí rodit císařským řezem. To je častější přání než třeba přirozený porod. Císařský řez na přání však v České republice není možný. Pro nás je vždy nejdůležitější, aby na konci porodního děje bylo zdravé miminko i zdravá maminka. Pokud žena rodí spontánně a bez komplikací, je to ta nejlepší varianta. Maminky si ale bohužel často neuvědomují možná rizika, která mohou nastat, i když je dnes zdravotnictví na skvělé úrovni.

Asi úplně nejčastější požadavek je dnes tzv. porodní plán a každým rokem se jejich počet zvyšuje. Neříkám, že to je špatně, ale někdy je smysluplný, jindy ne. Často jde jen o okopírovaný plán z internetu, „protože kamarádka ho také měla“, a to je ten případ, kdy nemá smysl. Většinou jsou v něm věci, které běžně děláme. Je to takový nešvar dnešní doby. Já se vždycky snažím s maminkou o jejích přáních diskutovat, všechno s ní probrat. Jsem radši, když mi sama řekne, co chce a co ne, nemusí to nikam psát. Když mi věří, většina přání se jí splní, porod proběhne podle představ rodičky a zároveň je zajištěno bezpečí a zdraví matky a dítěte.

Co epidurál? Chtějí ženy spíš úlevu od bolesti, nebo přirozenou cestu?

Většina chce úlevu od bolesti, odhaduji 2/3 žen. A není to žádná prohra. Dnešní ženy nejsou horší než jejich předchůdkyně před 200 lety. Jen žijí v jiné době. Je méně fyzické bolesti, ale o to více třeba té psychické, stresy v práci, rodině… Víte, při menstruaci si dnes každá druhá žena bere ibalgin a logicky tedy chtějí i porod bez bolesti. Kolem čtyřiceti procent spontánně rodících žen dostává na vlastní žádost epidurál, který sníží vnímání bolesti až o 80 procent. Pro mě jsou jasnou zpětnou vazbou naše porodní asistentky. Jedná se zhruba o dvacet žen, z nichž mnohé už rodily. Žádná z nich by nerodila doma a téměř všechny by si nechaly dát, v případě déle trvajícího porodu, epidurál. Jsou to ženy, které viděly opravdu hodně porodů a rozumí problematice a určitě by neudělaly nic, co by bylo špatné pro ně nebo jejich dítě.

Jak se změnilo porodnictví za posledních, řekněme, dvacet let?

Samozřejmě se zásadně změnilo z pohledu medicínského, je to zde obrovský pokrok za dvacet let. Dnes je daleko větší tlak na zdravotníky, a to ve všech oborech. Přibývá papírování, požadavků akreditačních, legislativních, hygienických, ekonomických… A generace žen, která dnes rodí, je jiná než před dvaceti lety. Je víc sebevědomá, ale méně pokorná, více komunikativní, více ví, co chtějí. Bohužel, internetové znalosti jim někdy dávají falešný pocit toho, že již všemu rozumějí a zdravotníkům pak nedůvěřují, mluví-li jinak, než jiní psali na internetu. Maminky jsou pak samy proti sobě, protože bez důvěry může být vše těžší. Zdravotníci si dnes tedy důvěru musí vybojovat. Tu důvěru, která pak vede k harmonizaci na porodním sále a ve svém důsledku k nekomplikovanému přirozenému porodu.

Ženy mají dnes daleko víc požadavků, a to jak možných, tak i nemožných. Musíme často trpělivě argumentovat proti těm nesplnitelným, protože by mohly mít neblahé následky. Přibývá také doprovodů u porodu. Nejsou to jen tatínkové dítěte, ale také maminky rodičky, kamarádky nebo duly. Rozumím, že z psychologického hlediska mohou duly některým ženám pomoct, ale z medicínského hlediska tam třeba nejsou. Naše porodní asistentky jsou zkušené a empatické, zvládnou pomoci mamince při porodu výborně. Dula jako doprovod je v pořádku, někdy se u nás účastní porodů. Ale neměla by zasahovat do vlastního porodního děje, nemá k tomu pravomoci, zodpovědnost a často ani zkušenost. Jejích služeb u nás využívá ročně tak dvacet až třicet maminek. Zásadní změnou je také to, že před třiceti lety se miminko odneslo po porodu pryč a maminka ho u sebe několik dnů neměla. Dnes se dá mamince hned po porodu na bříško, přikládá se k prsu. Vážení a měření je možné až později.

Určitě se mění také věk rodiček. Jak to vnímáte?

Ano, věk rodiček se významně posouvá. Před 40 lety byl věk prvorodičky kolem dvaceti let, pak se začal postupně zvyšovat. Dnes je průměrný věk prvorodičky přes třicet let a dokonce více než osm procent žen rodí ve věku nad 40 let. Není to tedy žádná rarita. Nejstarším rodičkám bývá každoročně kolem 46 – 47 let.

Když jsem začínal, byl průměrný věk prvorodičky kolem 26 let a většina žen rodila mezi 25 a 30 lety. Osmnáctiletá maminka byla rarita a přes čtyřicet také. Dnes je to pestřejší – rodí u nás část žen již kolem dvaceti let a pak právě i ty, kterým již čtyřicet bylo. To je charakteristika zhruba posledních pěti let. Je pravda, že biologicky je možné bez problému rodit v 18 letech, ale málokdo je dnes v tomto věku doopravdy připravený na založení rodiny. Mám tím na mysli zejména ukončení studia, finanční zajištění, bydlení a podobně. V tom věku si většina slečen myslí, že by měly studovat, cestovat, pracovat… Kolem čtyřicítky jsou ženy vyzrálé, připravené a zajištěné, ale zase stoupají zdravotní rizika. Časté jsou dnes například myomy na děloze, které má asi třetina žen mezi 40 a 50 lety, ve dvaceti žádná. Takže shrnout by se to dalo asi tak, že sociálně jsou na tom lépe starší ženy, nicméně z biologického hlediska by měly rodit ideálně do třicítky.

Velkým tématem posledních let jsou domácí porody. Dá se předpokládat, jak se na to vy jako lékař díváte, ale zkuste vysvětlit, proč?

Domácí porody jednoznačně nemohu doporučit. I když se všechno jeví v nejlepším pořádku, nikdy dopředu nevíme, zda nenastanou komplikace. Ano, z tisíce porodů v Písku by se teoreticky osmdesát procent dětí mohlo bez komplikací nebo jen s menšími komplikacemi narodit doma. My ale nikdy nevíme dopředu, kdy k nějaké komplikaci dojde. A nikomu to nedoporučuji zkoušet. Zažil jsem naprosto zdravé ženy, které porodily zdravé miminko, u kterých ale při porodu nebo po něm došlo k takovým komplikacím, že kdybychom okamžitě nezasáhli pomocí lékařského vybavení, žena by zemřela. Kolikrát jsou to tak závažné komplikace, které když člověk jednou zažije, nechce je zažít znovu. Pravděpodobnost, že se u zdravé rodičky nestane žádná komplikace, je sice poměrně vysoká, ale jisté to prostě není. A není možné hrát nebezpečnou hru, kdo nakonec tu nepředvídatelnou život ohrožující komplikaci doma bude mít. Nikdo mě nikdy nepřesvědčí, že jsou domácí porody bezpečné. Kdo viděl extrémně silné krvácení po porodu, nikdy by doma nerodil. Pak jde totiž o minuty. A argument, že dřív se doma rodilo a bylo to přirozené, sice beru, ale také je třeba si říct, že tehdy jedno z deseti miminek a jedna ze tří set žen zemřely, taktéž přirozeně…

Přednosti písecké porodnice

- může rodit děti od 32. týdne těhotenství
- poskytuje epidurální analgezii 24hod/7dní v týdnu u cca 40% spontánních porodů
- využívá výhody velkých i malých porodnic, tzn. zázemí větší okresní nemocnice (v případě komplikací možnost spolupráce s odborníky z ostatních oborů: neonatologie, anesteziologie, chirurgie, rentgenologie (MR), hematologie…), ale zároveň zajištění stále ještě "rodinného" prostředí a soukromí
- opakovaně se umístila na prvním místě mezi porodnicemi ČR ve spokojenosti rodiček v programu PPP (přirozený porod v porodnici)
- prioritou je individuální přístup a respektování splnitelných přání rodiček
- samozřejmostí je: baby friendly hospital, rooming in, bonding po porodu i po císařském řezu, možnost dotepání pupečníku, přítomnost otců či dalších blízkých osob u porodu, rodinný pokoj (přítomnost partnera po celou dobu hospitalizace), předporodní kurzy, poporodní rehabilitace pánevního dna a další