Jste dnes nejstarším pracovníkem Sladovny. Jak na její začátky vzpomínáte?
  
Sladovnu pamatuju jako polorozbořenou budovu uprostřed města. Bylo to ještě  v době, když jsem měl na starosti písecká kina a jedno z nich, kino Oko, sousedilo se Sladovnou.  
  Později jako redaktor Píseckého deníku jsem psal anketu, co by na tomto místě písečtí obyvatelé  nejraději viděli. Znal jsem dobře i Jitku Kotrbovou, která stála u zrodu myšlenky vytvořit ve Sladovně centrum pro děti, které by zde mohly malovat a hrát si. Vznikalo Centrum ilustrace. 
  

Když mě oslovil ředitel Hladký, že by se mnou chtěl pracovat, protože jsme se dobře znali, rozhodl jsem se téměř hned. Oba máme filmovou školu, dělali jsme společně v divadle. Bylo jasné, že si budeme rozumět.     A tak jsem 15. 6. 2007 začal ve Sladovně pracovat. Tehdy to byla ještě stavba plná lešení. Sledoval jsem práci zedníků, tesařů, topenářů, elektrikářů atd.  Poznal jsem i architekta Vladimíra Boučka a jeho syna Jana Boučka, kteří vytvářeli současnou podobu Sladovny. Byly to hezké začátky. Něco vznikalo.

Společně s Jirkou Hladkým jsme vybavovali Sladovnu nábytkem, montovali zrcadla, počítače a další vybavení. Přišly i temnější stránky. Stěhoval jsem domů tehdy programovou ředitelku Helenu Fenclovou. Spor, který potom vznikl, Sladovně hodně uškodil.  Nechci to rozebírat, neboť všechno souvisí se vším a všechno bylo trochu jinak.

Zažil jste ve Sladovně pěknou řádku ředitelů. Máte něco, čím si je vždycky na začátku oťukáte, vyzkoušíte?
Pracuji zde sedm let a za tu dobu se zde vystřídalo pět ředitelů.  Fenclová, Hladký, Skronská, Dub a současná ředitelka Tereza Dobiášová. Každá změna není příjemná. Většinou následuje stěhování, inventury, jiné záměry atd.  Musíte si pomalu na sebe zvykat. Už mě to trochu unavuje dokazovat co umím a jak pracuji. Dneska je doba, že každý se chce prosadit trochu jinak a moc na sebe jednotlivé záměry nenavazují.  A tak si musíte začít zvykat, že jste nedodělal jedno a už začínáte druhé.  Odporovat nebo se pokoušet prosadit původní záměr rozhodně nemůžete.  
  Snažím se vždy nejdříve ujistit, že Sladovnu dobře znám a jsem schopen její provoz zajistit.  Také proto v oblasti techniky došlo k největším úsporám. Snažím se vyhovět.  Chci, aby všichni byli spokojeni. To je moje životní krédo.  Nemám rád konflikty a snažím se naslouchat. Potom teprve mohu pomalu prosazovat změny k lepšímu, abych ostatním ulehčil práci a vyhověl jejich nápadům.

Jak jste se do Sladovny dostal a co jste dělal před tím?
Trochu jsem to již popsal, že mě oslovil tehdejší ředitel Hladký, bylo to právě v době, kdy jsem byl redaktorem Píseckého deníku.  Před tím jsem pracoval téměř dvacet let jako jevištní mistr v píseckém divadle.  To byla hezká práce v příjemném kolektivu a rád na ni vzpomínám.

V kultuře jsem začal vlastně hned po škole. Jak jinak z filmovky.  Začal jsem za kamerou v České televizi, později jsem pracoval jako odborný knihovník ve Strakonicích, metodik přes loutky, recitaci na tehdejším kulturním středisku také ve Strakonicích.  Organizoval jsem několik ročníků Skupových Strakonic a podílel se zde i na organizaci dudáckých festivalů. Několik let jsem byl  i šéfpromítač  píseckých kin. Tehdy byly v Písku tři kina: Oko, Svět a letní kino.  Spouštěl jsem do provozu i kino Portyč.

Prostě u většiny kulturních akcí v poslední době jsem nechyběl.  Dneska se snažím zkušenosti, které jsem v životě získal, uplatnit ve Sladovně.  Je to krásná velká budova.  Nejdříve se musí samozřejmě dostavět celá.  Čím dříve to bude, tím to bude nejen lepší, ale i levnější.  Původní myšlenka Jitky Kotrbové, aby zde vzniklo něco, kde si mohou nejen děti hrát, ale i se učit různým výtvarným technikám a poznávat hlavně naše přední výtvarníky, nebyla určitě špatná.

Zažil jsem zde pět ředitelů,  kteří  měli různé vlastní pojetí využití této budovy.  Všichni se od sebe lišili. Ten prosazuje více to nebo ono, ale společně chtěli vlastně jen jedno. Aby Sladovna byla vyhledávaná. Aby se zde návštěvníci cítili dobře a rádi se do Sladovny vraceli.  Není to lehký úkol.  Vymyslet do šesti sálů, které mají 400 až 500 metrů čtverečních plochy něco, co je přitáhne.

Až se dostaví druhá polovina Sladovny, tak těch prostor bude ještě víc.  Nebude to lehké udržet si návštěvníky.  Věřím, že pokud bude příjemné a hezké pracovat v této budově, tak zde nemůže vzniknout nic špatného.

Odpovídá: Zdeněk Kadlec
Narodil se v roce 1957 v Písku, kde dnes také žije.
Vystudoval Filmovou školu v Čimelicích. Pracoval v České televizi, potom jako odborný knihovník ve Strakonicích a dvacet let věnoval Divadlu Fráni Šrámka v Písku.
Od roku 2007 pracuje jako vedoucí provozu v písecké Sladovně.