Zejména ze začátku bylo všechno přátelštější

Když se v roce 1990 dostal do zastupitelstva, byl v něm ve svých 34 letech třetí nejmladší. V zastupitelstvu je stále a nyní tak patří Martin Třeštík, současný místostarosta, k těm nejzkušenějším. Jít do voleb pro něj představovalo možnost ovlivnit dění. „Byl jsem přesvědčen o tom, že se musí něco udělat a že převrat roku 1989 nestačí," vysvětluje. „A jestli něco má smysl, tak práce pro obce," dodává.

Na mysli měl třeba to, že viděl, že prakticky neexistovaly instituce, neměly návyky a nikdo o samosprávě nic nevěděl. Bylo třeba vystavět určitý řád a kulturu jednání. „Ta se hodí pořád," poznamenává.

Milevský místostarosta Martin Třeštík.

Povolební vyjednávání v roce 1990 a nyní nelze podle něj příliš srovnávat, stejně tak volba starosty. „Prakticky nebyly žádné politické strany, vše bylo zformované úplně čerstvě. Pak tam byla velká platforma Občanského fóra, ve kterém byli nejrůznější lidé, kteří se pak stejně někam rozprchli. Jednání bylo spíše na personální úrovni než na partajní. Musel se najít někdo, kdo se zdál důvěryhodný a představoval určitou záruku, garanci," vysvětluje Martin Třeštík.

Vzpomíná na to, že volba prvního starosty Josefa Horkého nebyla jednoznačná. „Vím, že se opakovala. Starosta nebyl zvolen napoprvé a byla tam i dohadovací řízení. Hlasy, kterými byl Josef Horký zvolen, byly velmi těsné," vybavuje si.

Podle něj není jednoduché odpovědět na to, co za oněch pětadvacet let považuje v zastupitelstvu za zásadní moment, myšlenku či bod, které se podařily. „Stále osobně považuji za velký výsledek, že máme tento jednací řád zastupitelstva. Ten jsem víceméně dal dohromady já ještě s několika kolegy na základě toho, co jsme se dozvěděli při první návštěvě švýcarského partnerského města. Do jednacího řádu jsme implantovali spoustu jejich zkušeností. Pak prošel několika novelami, je poměrně přesný a když se ně něj dneska podívám, a kdybychom ho dneska dodržovali, tak bychom se těchto věcí, které tady provádíme, mnohdy vyvarovali," reaguje Martin Třeštík například na poznámky obyvatel či na to, zda mají či nemají přijmout podnět obyvatele.
Uznává, že v zastupitelstvu měli řadu neshod, ale nikdy se to podle něj nezpolitizovalo natolik, že by spolu zastupitelé nemluvili. „Zejména ze začátku bylo všechno přátelštější, nebralo se to na partaje, ale více na lidi," říká.

A politikaří se v Milevsku? „Teď se to tak neprojevuje, ale byly doby, kdy to bylo poměrně ostřejší," domnívá se.

Podle něj se pozice zastupitele od roku 1990 změnila. Třeba kvůli zákonům. Ty jsou nyní v některých ohledech jasnější, ale v některých směřují až k extrémům. „Volání po tom, aby se zveřejňovalo jmenovité hlasování z rady, to tehdy nikoho nenapadlo. Slyším to po pětadvaceti letech poprvé. Nyní začal někdo trpět tím, že je mu něco upíráno. Bohužel si myslím, že je za tím prapodivný aktivismus, který se zastupitelskou demokracií nemá nic moc společného," uzavírá místostarosta Martin Třeštík.  


Připadá mi velmi hloupé dělení na opozici a koalici. Jsme přeci na vsi

V zastupitelstvu je od roku 1990 do dneška. Bohuslav Beneš tak patří v Milevsku mezi nejzkušenější komunální politiky. Stále je věrný jedné straně – komunistické. „Do voleb mě přivedli kolegové, partajníci. Já neumím říkat ne," říká s úsměvem.

Bohuslav Beneš.
V zastupitelstvu jste tedy pětadvacet let. Změnila se nějak pozice zastupitele?

Myslím, že se nijak výrazně nezměnila. Mrzí mě jedna věc. Do doby, než skončila Ivana Stráská (starostka v letech 1998 – 2006), jsme vždycky měli poměrné zastoupení v radě. Nehráli jsme si na partaje. Řekl bych, že to bylo blíže k lidem. Poté, co nastoupila ODS, začala éra: „ S těmi se nebavíme". Už to nebylo ono a zůstalo to do dnešní doby. Připadá mi velmi hloupé dělení na opozici a koalici. Jsme přeci na vsi.

Máte pocit, že se tu na opozici a koalici hodně hraje?

Mám pocit, že na to by si hráli hlavně ti neúspěšní, a ti, co se velmi rádi poslouchají.

Jak vzpomínáte na tehdejší atmosféru v zastupitelstvu?

Řekl bych, že to nebylo špatné. Musím se přiznat, že jsem do politiky předtím nedělal. Byl jsem u komunistů, to ano, ale že bych usiloval o kariéru, to ne. Do voleb mě přivedli kolegové, partajníci. Já neumím říkat ne. Postaru by se řeklo, že to byl příkaz strany, ale příkaz to nebyl. Ukecali mě. Teď bych potřeboval předat žezlo někomu dalšímu…

Našel se někdo?

Nikoho nenacházíme. Je to rizikové, ať si říká každý, co chce. Máme cejch. Mladý člověk, když to na něj praskne, má problémy v zaměstnání. Ke KSČM se hrdě můžou hlásit jen důchodci. Ještě se snad nestalo, že by někomu z nich sebrali důchod (úsměv).

Prakticky téměř před rokem končilo povolební vyjednávání, které trvalo mnoho dnů, jednalo se i po nocích. Jak vypadalo před čtvrt stoletím?

Neexistovalo. Bylo poměrné zastoupení. Pouze se vybral starosta. Ještě za Ivany Stráské vyjednávání „s těmi půjdeme, s těmi ne" nebylo. Vždycky jsme se domluvili a věřím, že bychom se domluvili i teď. Ale holt nyní se to nenosí, není to módní.

V zastupitelstvu jste od začátku. Co považuje za nejdůležitější věc, která se vám zastupitelstvu jako celku povedla?

Myslím, že Milevsko je na zlaté střední cestě, nejsme žádná hvězda, ale také nejsme obec, která by měla problémy. Určitě se povedla spousta věcí – důchoďáky či postavený dům s firmou Polata. Myslím, že se to zvládá celkem dobře… Například v oblasti školství málokteré město může říci, že nemá problém s kapacitou školek.

A co naopak? Co považujete za jakýsi pomníček?

Myslím, že pomníčkem je koupaliště. To byla doba, kdy se začalo hrát na koalici a opozici. Původní návrh byl plavečák udělat na tréninkovém place u fotbalového stadionu vedle důchoďáku. Tohle měla v programu sociální demokracie. Vyhrála ODS, a ta přece nemůže tuhle věc podporovat, a dosadila bazény k Bažantnici. Myslím, že tohle byla chyba. Nakonec jsem hlasoval pro to udělat koupaliště tam, protože jiná cesta už nebyla. 


Zastupitelstvo Milevska zvolené v roce 1990
Ludmila Bernotová – ČSL
Ladislav Kalina – ČSL
Josef Smrtka – ČSL
Jaroslav Vačlena – ČSL
Josef Novotný – ČSL
Vladimír Hadáček – ČSL

Jaroslav Uhlíř – KČSZ
Stanislav Klíma – KČSZ
Milan Černý – KČSZ

Jitka Kofroňová – KSČ
Bohuslav Beneš – KSČ
Jiří Kolář – KSČ
Milan Branžovský – KSČ
František Kozibrátka – KSČ

Helena Kofroňová – DK
Marie Kolářová – DK
Jaroslav Matějka – DK
Martin Třeštík – DK
Jan Švejda – DK

Oldřich Kofroň – DK
Petr Bašík – DK
Vítězslav Mladý – DK

Jan Brčák – NK
Zdroj: Týdeník Zítřek ze 14. prosince 1990