Jste držitelkou mnoha ocenění, poslední je první místo v kategorii podnikatelka v anketě Top ženy Česka 2017. Co pro vás všechna ocenění znamenají?

Je příjemné, že si veřejnost podnikatelského úspěchu české rodinné firmy všimne a ocení to. Vidím v tom také ocenění práce všech lidí ve firmě. Zároveň je to zviditelnění celé firmy v povědomí našich budoucích potencionálních zákazníků. To má velký význam. A pak už je na nás všech, abychom ty oslovené zákazníky ničím nezklamali. Jak říká můj syn „nechceme jen spokojeného zákazníka, ale chceme zákazníka nadšeného“. Každé ocenění nás všechny zavazuje ke kvalitně odvedené práci a kvalitním službám.

V roce 2016 jste předala firmu svým synům a dceři. Jak se vám podařilo, aby byly tím pravým týmem, jakým jsou?

Bylo to tím, že jsme všichni byli u podnikání od prvního dne, od března 1991. Synové byli ve věku 18 a 21 let, oba studovali. Při studiu pracovali ve skladu, prodávali v prodejně, rozváželi zboží. Dceři sice na začátku podnikání ještě nebylo ani čtrnáct let, ale hned po příchodu ze školy už musela balit balíčky s dobírkami, pomáhat s administrativou, psát na stroji faktury, chodit prodávat. Stala se nám taková příhoda. O sobotách jsem nechodila prodávat, zpracovávala jsem doma účetnictví, na které během týdne nebyl čas. A tak v sobotu a v neděli chodily prodávat naše děti a neteř. Jednou přišla kontrola ze živnostenského úřadu, právě když byla v prodejně naše 14ti letá dcera a moje neteř. Z hlediska kontrolorů šlo o práci nezletilé a u neteře šlo o práci člověka, který neměl žádné oprávnění v prodejně pracovat. Tehdy to ale dopadlo dobře, žádný postih nám neudělili.

Stalo se vám někdy, že byste zalitovala, že jste firmu dětem předala?

Určitě ne. Je důležité, aby se toto zásadní rozhodnutí neuspěchalo a bylo dobře promyšlené. Je nutné, aby jak ve firmě, tak i v rámci rodiny každý našel pro své budoucí působení tu svoji roli. Musí se v té roli najít on sám a postupně se s tím ztotožňují i kolegové ve firmě. Teprve potom je ta správná chvíle na předání. Myslím, že nám se to podařilo skvěle. Prostřední syn převzal po mně roli generálního ředitele. Nejstarší syn je odjakživa vizionář, proto je ředitelem pro strategii. Dcera je na mateřské, je předsedkyní dozorčí rady a vede rodinnou kancelář.

Mohla byste prozradit, čím se nejvíce zabýváte v poslední době?

Stále žiji s firmou, i když do jejího chodu nezasahuji. Stává se ale, že z firmy chtějí znát můj názor na řadu věcí a zužitkovat tak moje zkušenosti. Proto dostávám řadu mailů a jsem tak neustále v obraze o tom, co se ve firmě děje. Také zastupuji firmu navenek, jezdím přednášet na odborné konference a semináře, občas také už důchodově relaxuji.

Jak dnes vzpomínáte na dobu, kdy se společnost Siko koupelny „rodila“? Šla byste do všeho znovu se stejným nasazením?

V těch začátcích jsem vůbec netušila do čeho jdeme. A když začnete tím, že do rozjezdu podnikání dáte veškeré své úspory a ještě se zadlužíte, tak vám nezbyde nic jiného, než pracovat doslova „jako o život“. Z toho se už nedá jen tak vystoupit. Máte postupně stále větší zodpovědnost nejen za svoji rodinu, ale i za řadu zaměstnanců a jejich rodiny. Nebylo to snadné, ale ničeho nelituji. Pro mne jako pro matku tří dětí bylo podnikání jedinečnou příležitostí, jak s nimi být v každodenním kontaktu a tvořit společně něco, z čeho jsme byli často všichni zničení, ale zároveň z toho měli radost. Byla jsem jako „kvočna s dětmi pod křídly“. Které mamce se to podaří? Já jsem vlastně díky podnikání prožila a stále prožívám ohromné rodinné štěstí.

U koupelen jste začali, ale dnes jste známí i díky kuchyním…

Na začátku byla SIKO nabídka ryze koupelnová. Postupně se ukázalo, že naši zákazníci, ve stejnou dobu jako novou koupelnu, často řeší i novou kuchyň či její rekonstrukci. A to byl impulz k významnému rozšíření naší nabídky také o kuchyně. Za 5 let jsme se stali trojkou na trhu kuchyní. Brzy následoval velmi úspěšný projekt ucelených koupelnových a kuchyňských konceptů, sladěných do různých stylů v zařizování. Na koncepty nám přicházejí pozitivní ohlasy nejen od zákazníků, ale i od kolegů z oboru, ze zahraničí. Z toho mám vekou radost.

Jste velmi vytížená žena s velkou rodinou, jak se vám dařilo vše zkloubit?

V začátku podnikání byly děti už na prahu dospělosti, protože jsem nemusela řešit skloubení časově náročného podnikání s péčí o malé děti. V domácnosti už mohla pomáhat dcera, hodně mi pomohla i moje sestra a neteř. Prostě vše bylo kolektivní dílo.