Písek –  Z evropského hlavního města kultury, kterým je pro letošní  rok Plzeň, se do Písku přestěhovala mimořádná výstava. Sladovna  v úterý 16. června od 17 hodin ožije výstavou nazvanou Trnkova Zahrada 2, věnovanou Jiřímu Trnkovi. Umělec do povědomí dětí a dospělých vstoupil jako  výtvarník, animátor, ilustrátor a režisér.  Autory Originálního kybernetoskopu  jsou   umělcův syn Jan a vnuk Matyáš. O přípravách Zahrady 2 jsme hovořili s malířem Janem Trnkou.

Písecké výstavě předcházejí informace, že bude jiná než ta plzeňská. V čem?
Je obohacena o některé prvky. Například o barvené stěny, které jsme přidali tak, jak si to vyžádal prostor Sladovny, na které  je přenesena kniha mého otce Zahrada. Tato kniha, která oslovuje děti i dospělé, provází návštěvníky celou expozicí. Na druhé straně  barevných stěn jsou texty, které se váží k některému z protagonistů knihy – ke kocourovi, slonům      a dalším. Jsou to texty, které dětskému i dospělému člověku pomohou  se orientovat     v interaktivních věcech. Například tady máme kocoura   v sudu a musí se na něj zavolat, aby vylezl. V Plzni jsme se poučili, že to děti  nechápou, zvláště když tam byla cedulka:  Nerušit, spí. Předpokládali jsme, že děti okamžitě začnou rušit, ale nestalo se  tak, byly disciplinované. V Písku je navede jednoduchý text.

Co vás přimělo ke změnám  v uspořádání výstavy?
Prostory Sladovny. Velikostně jsou srovnatelné          s Plzní, ale jsou jinak uspořádané, a tomu jsme se také přizpůsobili. Tady ve Sladovně je výstavním prostorem jedna velká místnost, kterou jsme museli rozčlenit a udělat tady cestu. Vytvořilo se více „koutů", které jsme museli vizuálně i akčně  naplnit.

Jak děti v Plzni na Zahradu 2 reagovaly?
I podle reakce malých  návštěvníků jsme  dělali pro Písek některé úpravy. Děti reagovaly bezprostředně tak, jak to ostatně mají ve zvyku.   Výstava byla primárně koncipována jako audiovizuální zážitek – všechna videa trvají v součtu téměř dvě hodiny – a tak jsme přidali atrakce, které předpokládají a vyžadují fyzickou aktivitu dítěte. Úplně poprvé se v Písku představí čtyři atrakce: račí houpačka , knoflíkové houpačky, pavoučí síť nebo prolejzačka z obrovských velrybích brýlí. Vždycky se to obsahově i vizuálně váže se Zahradou. Jsou tady  předměty z knihy, ale zvětšené a plní nějakou funkci.

V knize  zaujal čokoládový rak, na kterého pětice kluků láká kocoura.
Čokoládový rak nechybí ani na výstavě. Ale návštěvník se potká také například  se slony na skateboardu, kteří umí tančit rockenroll,         a prostřednictvím trpaskopu nahlédne do nitra velkého trpaslíka. Přemoudřelá mluvící velryba  vysvětluje, proč velryby nejsou ryby a pomůže nahlédnout do života na dně oceánů.

Návštěvník výstavy může tedy  zasahovat do děje?
Částečně ano. Záleží na tom, co si z nabídky vybere. Výstava má určitou dramaturgii – je  vyznačená cesta zahradou. Děti ji však nedodrží a  budou různě přebíhat a bavit se tím, co je v jejich věku  a podle mentality zaujme.   Máme zkušenost, že někteří návštěvníci, především ti dospělí, vydrží dvě hodiny sedět téměř nehnutě jako v kině a sledovat děj, ale děti to většinou nevydrží,         a tak hledají, čím se zabavit.     Ale jsou i děti, které to nebaví  a ty hledají, čím se zabavit. V Plzni jsme měli většinu atrakcí založených pouze na animaci, tedy na pasivním sledování připraveného videa. Jenomže my chceme, aby si děti více hrály i fyzicky. Překvapením určitě bude Mouchoport, kde se děti promění na chvíli 
v obří mouchy, které pobíhají a třeba budou i poletovat.

Původně jste tuto výstavu připravovali před třemi lety ke stému výročí narození vašeho otce Jiřího Trnky. Proč takové zpoždění?
Něco jsem měl připravené již v roce 2012. Původně  měla být velká výstava v Jiřském klášteře v Praze a ta by  mapovala všechny činnosti mého otce. Při prohlídce výstavních prostor jsem si všiml prázdných místností a napadlo mě zajímavě je využít. Cestou z velké "vážné" výstavy by návštěvníci objevili malou branku a za ní tajemnou zahradu a její trochu výstřední obyvatele. Byl by to takový nečekaný bonus hlavně pro děti.  Bohužel z velké výstavy sešlo.

Oslovila mě Plzeň, rodné město mého otce.  Chtěli zapůjčit některé exponáty pro jeho výstavu, která by byla součástí akce Plzeň – hlavní evropské město kultury 2015. Tato výstava ještě neměla žádnou koncepci. Takže  jsem převzal iniciativu a tuto koncepci vymyslel a napsal. Nakonec se konaly v Plzni výstavy dvě. Ateliér Jiřího Trnky a Trnkova Zahrada 2, kterou jsme připravili s mým synem Matyášem. Obě měly mimořádný úspěch – souhrnně je navštívilo téměř padesát  tisíc návštěvníků.  Se Zahradou pokračujeme, protože jsme do ní investovali hodně  úsilí. Byla to práce nejen moje a synova, ale i lidí, kteří nám pomáhali, často nezištně. O dalších místech pro výstavu jednáme, v Praze se snad uskuteční příští rok.
Pokud Zahrada bude i jinde, budeme na ní dále pracovat a  vylepšovat ji. Nemám totiž rád výstavy, ze kterých se stanou stálé expozice a nic se kolem nich neděje. To je potom nuda.

V Plzni se s velkým ohlasem setkaly workshopy animace, kde lektorem byl váš syn Matyáš. Počítáte s nimi také v Písku?
Jsme na ně připraveni, ale zatím je to ve stádiu jednání      s vedením Sladovny, ale jde to mimo nás. My k tomu musíme dát souhlas, pokud jde   o autorská práva.

Jste výtvarník na volné noze, ale již několik let  jste vytížen prací kolem Zahrady 2 a dalších výstav. Zbude vám čas na vlastní tvorbu?
Poslední dva až tři roky rozhodně ne. Teď se těším, že konečně budu mít více času  a začnu opět malovat.

Jiří Trnka tvořil hlavně pro děti. Byl jste vy a vaši sourozenci pro něj inspirací?
To je dlouho tradovaný omyl, že otec tvořil hlavně pro děti. Jeho díla jsou spíše určena dospělým. Jsou dosti náročná se spoustou symboliky, kterou dítě nedovede pochopit. Příkladem je film Císařův slavík. Otec se  nikdy nesnižoval na úroveň, aby se dětem podbízel. Ale na druhé straně většina knih, které ilustroval, je určena malému čtenáři.