Nejprve celá skupina 16 žáků navštívila první koncentrační tábor na území Německa Dachau a po příjezdu do Geislingenu byla přivítána novou paní ředitelkou Gewerbliche Schule Geislingen paní Messerschmidtovou. Po ubytování naši studenti společně s německými učiteli připravili večeři – typické švábské „maultaschen“, což je nudlové těsto plněné mletým masem. Další den následoval výlet s německými spolužáky do Stuttgartu, kde nejprve navštívili továrnu Bosch a odpoledne muzeum Porsche. Po návratu do Geislingenu studenti společně strávili večer ve školním klubu.

O dalším programu vypráví budoucí číšník Zdeněk Vinter:

„Následující den byla první zastávka na poutním místě Ave Maria ve vesničce Überkingen, kde jsme byli velmi mile přivítáni v barokním kostelíku místním panem farářem. Poté následovala asi 60 kilometrová cesta do Ulmu. Na náměstí nás ohromila gotická katedrála s nejvyšší věží na světě, to jsme ještě netušili, že za pár minut na ni čekat vystoupáme. Odměnou nám byl nádherný výhled do širokého okolí. Poté jsme navštívili Ulmské muzeum moderního umění a pak jsme se při procházce centrem města kochali pohledem na krásné hrázděné stavby. Předposlední den pobytu byl ve znamení prohlídky naší partnerské školy, kdy jsme mohli s našimi německými kamarády zkoušet svařovat instalatérské roury a pracovat v truhlářské dílně. Odpoledne nás provedli centrem města a před společnou diskotékou jsme obdivovali ze zříceniny hradu Helfenstein rozsvícený Geislingen. V sobotu jsme se zastavili na zpáteční cestě ve starobylém městě Augsburg.“

Na dva praktikanty čekala o víkendu práce na letišti, které spravuje zástupce školy p. Helmut Köhle. Odměnou za vykonanou brigádu jim byly nedělní vyhlídkové lety motorovým a posléze i bezmotorovým letadlem.

Petře a Marku, u jakých firem jste pracovali a co bylo náplní vaší práce?

Petr: Já jsem pracoval u firmy Otto Bayer, zde jsem pracoval na stavbě jednoho domu, šalovali jsme, dělali bednění, pak jsme betonovali základovou desku, vázali jsme výztuže, zdili nenosné konstrukce a obvodové konstrukce. Pracovali se mnou 3 kolegové. Albánec, Ital, který uměl 6 jazyků, ale bohužel nepatřila mezi ně čeština  a Němec, který naší partě velel. Domlouvali jsme se německy a všichni kolegové se mnou měli velkou trpělivost.

Marek: Jsem vyučený tesař a pracoval jsem 14 dní u firmy E.Scharpf Holzbau. Prováděli jsme na jednom domě reklamaci, měnili jsme paropropustnou folii, zalepovali jsme všechny otvory, provedli jsme zkoušku nepropustnosti folie, v dalších dnech jsme laťovali střechu a pokrývali. Se mnou pracovali dva kolegové – Němec a Slovák. Slovák měl nařízeno, aby mi jazykově pomohl jen v nejnutnějším případě, takže začátky byly opravdu krušné, ale na konci jsem již hodně rozuměl.

Jaká byla vaše pracovní doba?

Petr: My jsme pracovali od 7 do 17 hodin a vždy po 3 hodinách jsme měli půlhodinovou pauzu, takže den utekl velmi rychle. Na rozdíl od mé zkušenosti z Čech, tak když pršelo, dostali jsme pláštěnky a pracovali jsme dál.
Marek: U nás byla pracovní doba od 6:45 do 18:00 s jednou půlhodinovou pauzou, protože si kolegové nadělávali hodiny na zimní období a chodili za příznivého počasí do práce i o víkendu. To jsem na štěstí nemusel.

Pozorovali jste nějaké rozdíly mezi prací v Čechách a v Německu?

Petr: Mě udivilo, že byl na každé stavbě jeřáb, kolegové měli mnohem lepší vybavení než u nás a pracoval jsem s naprosto jinými stavebními materiály. A po skončení pracovního dne jsme museli velmi pečlivě staveniště zabezpečit zábranami. Na toto dohlíží i místní policie.

Marek: Nepracuje se ve velkém tempu, ale rovnoměrně celý den. A tesaři nosí stejnokroje – vestičku a kalhoty, a když mají svátek, tak nosí velký klobouk. A přišlo mi, že jsou více otevření novým nápadům a připomínkám k práci.

Ubytovaní jste byli v rodině u pana učitele Martina Bothe, jak jste byli spokojeni a jak jste trávili volný čas?

Petr a Marek: Nejmladší dcera pana učitele Pauline nám uvolnila svůj pokojík, každý den jsme společně snídali a večeře nám připravoval právě pan učitel. Jeden večer jsme vařili my – neznají tam totiž kaplickou cmundu a myslíme, že jsme slavili úspěch. Jinak jsme byli na lezecké stěně, v lanovém parku, dvakrát jsme byli po práci v sauně a v termálních lázních. V neděli jsme byli s holčičkami na hradě v centru Esslingenu. Večer jsme s děvčaty hráli různé hry – pexeso, karty, kostky a dokonce jsme s Pauline psali domácí úkoly. Rozdíl snad mezi českou a německou domácností je v tom, že se striktně jako u nás nepřezouvají a důsledně třídí odpad.

Marek: Co se mi moc nelíbilo, tak pytle s odpadem vyhazují před domy, nemají totiž popelnice.

Petr: Čekal jsem, že se tam bude nějak projevovat nenávist vůči azylantům, ale nepozoroval jsem za celou dobu nic.

A umíte si představit, že po ukončení školy byste pracovali v Německu?

Petr: Já to plánuji a byla to pro mě opravdu výborná zkušenost. U nich ve firmě je nástupní plat 3000 Euro, což je velmi zajímavá částka.

Marek: Mě pozval majitel firmy, abych tam pracoval o prázdninách. Tak bych to chtěl využít. Moji kolegové pracují za 10 Euro za hodinu, což bych si u nás určitě nevydělal.

Oba: Chtěli bychom tímto velmi poděkovat za finanční podporu naší škole SOŠ a SOU Písek, dále Gewerbliche Schule Geislingen a především panu učiteli Bothemu a jeho rodině za ubytování a skvělý servis.

Marcela Zájedová