Lepší prostředí pro lidi i zvířata by měla přinést dostavba a regenerace Záchranné stanice živočichů Makov. Ta bude stát více než dvanáct milionů korun, začala loni v listopadu a skončí v červnu letošního roku.

„Vznikne asi pětadvacet nových voliér,“ uvádí vedoucí stanice Libor Šejna. Makovští zachovají rozsah areálu, nechtějí ho rozšiřovat, i když místo by na to v okolí bylo. „Nechtěli jsme dělat žádný megalomanský projekt,“ vysvětlil Šejna. „Chtěli jsme jen dosluhující voliéry nahradit novými,“ dodal vedoucí stanice.

Makov získá i novou budovu, kde bude jak sociální zařízení pro návštěvníky i osazenstvo stanice, tak i ošetřovna pro zvířata. „Budovu budou moci využívat i návštěvníci. Postavíme toalety, jednoduchou kancelář a sklad krmení a nářadí. Zdá se to velké, ale je to naprosté minimum toho, co dneska musí mít stanice, aby z veterinárního hlediska mohla fungovat,“ doplňuje Libor Šejna.

Zvířata z Makova jsou teď jak ve stanici provozované ZOO Ohrada, tak i v dalších spřátelených stanicích. „Zůstala tu asi třetina zvířat, tedy asi dvacet,“ počítá Šejna.

Z dvanácti milionů korun, které bude rekonstrukce stát, musí Makov zaplatit ze svého něco přes milion.

„Město Písek nám přispělo milion korun, bez toho bychom asi neměli šanci dát peníze dohromady. Město ví, že je to na dobrou věc a že mnoho lidí z Písku stanici využívá. Zbytek dáme z vlastních zdrojů, dva roky jsme na to šetřili. Nezkoušeli jsme ani oslovovat sponzory, protože dnes tomu doba moc nepřeje. Třeba až bude areál vylepšený, někdo se chytne,“ dodává se smíchem Šejna.

Právě dotace ale může pro Makov znamenat paradoxně problémy. „Výstavba je skvělá, ale máme trochu strach z toho, jak budeme získávat peníze na provoz. Víte, každý si řekne, že jsme dostali dotaci, tak jsme za vodou a peníze nepotřebujeme. Bohužel to ale tak není, protože dotace je na stavbu, nikoliv na provoz. Proto jsme také nechtěli areál rozšiřovat. Větší stanice znamená pochopitelně větší náklady. Pro nás by bylo lepší, kdyby třeba půlka dotace šla na stavbu a půlka na provoz. Takhle nejspíš nebudeme mít na krmení, na zaměstnance, na veterinu,“ poznamenává smutně Šejna.

Nedávno provozovatelé stanice dost vážně uvažovali o tom, že se zařízením skončí. „Děláme to už dvacet let. V jedné chvíli to byl převažující názor. Pak jsme si ale uvědomili, že by sem lidé ještě stejně pět let jezdili, protože jsou na nás zvyklí. Proto jsme se rozhodli pokračovat. Podmínkou dotace je totiž provoz stanice po dalších deset let,“ hovoří o budoucnosti vedoucí stanice Libor Šejna.

Nové voliéry budou mít zadní chodbu, která ochrání pracovníky před nepříznivým počasím. „Budou celkově profesionálně postavené, tehdy před dvaceti lety jsme to všechno dělali na koleni,“ vzpomíná Libor Šejna.