Většinou je to boj o vteřiny, často doplněný stresujícími okolnostmi. „Kdyby mě ta práce nebavila, nemohla bych ji dělat,“ zhodnotila Daniela Chyská, vedoucí lékařka píseckého oblastního střediska ZZS Jihočeského kraje, do jehož provozu Deník nahlédl.

Každá služba je jiná. Jsou dny a noci, kdy lze předem předpokládat, že to bude náročnější než obvykle. „Typický je páteční večer. Pak jsou to události jako slavnosti nebo silvestr. Dříve to bývaly také dny po výplatě, ale to už dneska tolik neplatí,“ říká Daniela Chyská, která též slouží jako výjezdový lékař. Více práce bývá také během mlhavých listopadových dnů, kdy se zhoršuje stav lidem s nemocným srdcem či astmatikům. Naopak špatný psychický stav se projevuje častěji v březnu, kdy se začne ozývat jaro, a o Vánocích. „Nikdo přesně neví, proč to tak je. Asi jak jsou všichni najednou veselejší, šťastnější, na někoho to naopak dolehne,“ nastiňuje lékařka široké spektrum výjezdů. Typickým pacientem záchranné služby je však zhoršený senior, který má potíže se srdcem či dýcháním.

Zvláštní kapitolou jsou pak samozřejmě letní dovolené. Ty pociťují především výjezdové stanice v Čimelicích a Milevsku, do jejichž spádové oblasti patří část Orlíku. Častěji pak vyrážejí na různé úrazy, ale i kolapsy spojené s horkem.

Vjezd a výjezd z písecké nemocnice bude rychlejší.
Vjezd a výjezd z písecké nemocnice bude rychlejší. Závoru bude řídit kamera

V současné době je záchranná služba organizovaná po krajích. ZZS Jihočeského kraje je rozčleněna na oblasti po okresech. Oblastní středisko Písek zaštiťuje nejen výjezdové stanoviště Písek, ale i Milevsko a Čimelice. Všechny stanice jsou stále ještě obsazeny 24 hodin denně sedm dní v týdnu, avšak různou skladbou a různým typem posádek. V Písku slouží ve všední dny tři posádky rychlé zdravotnické pomoci (RZP) se záchranářem plus jedna posádka rendez-vous s lékařem (RV). O víkendech a v noci je to o jednu posádku RZP méně. V Milevsku historicky sloužila posádka rychlé lékařské pomoci, tedy rovnou s lékařem. Dnes vzhledem k nedostatku lékařů je toto stanoviště často bez sloužícího lékaře. V Čimelicích je jedno auto RZP.

Ve chvíli, kdy někdo zavolá na linku 155, dovolá se na operační středisko do Českých Budějovic. Operátoři jsou vzděláním též záchranáři a po takzvaném vytěžení volajícího rozhodují o tom, jaké posádky, popřípadě odkud, na místo vyjedou. „Lékař, pokud není zrovna v Milevsku, je na okres jen jeden, proto operátor musí zvažovat, kam ho pošle, a kam vyrazí záchranář,“ vysvětluje Daniela Chyská. Další variantou pak je vyslání vrtulníku, který létá po celém kraji z Plané u Českých Budějovic.

K tomu, aby správně vyhodnotil situaci, potřebuje dispečer informace. Mezitím, co mluví s volajícím, však už může vysílat záchranku. Tak funguje i systém telefonicky asistované první pomoci, to znamená, že dispečer radí volajícímu, co má dělat a záchranka už je přitom na cestě.

155 nebo 112?

Ne vždy si to člověk ve stresu uvědomí, ale je rozdíl mezi linkou 155 a 112. Zatímco na druhém konci linky 155 sedí záchranář, vytočením čísla 112 se dovoláte na operační středisko hasičů v Českých Budějovicích. Ti samozřejmě také pomohou, ale pokud má člověk čistě zdravotnický problém, měl by volat 155. Naopak v případě nehody je vhodné volat 112, jelikož jsou obvykle třeba všechny složky IZS. „Pokud je člověk zaklíněný v autě, tak i když je vážně zraněný, my se bez hasičů neobejdeme,“ upozorňuje lékařka.

Zdroj: Lucie Kotrbová

Na linku 112 obvykle také volají cizinci. Jakmile dispečer vyhodnotí, že jde o zdravotnický výjezd, hovor přepojí. To funguje i obráceně. „Nejhorší je, když člověk začne moc přemýšlet, kam má vlastně zavolat, a ztrácí tím čas,“ říká Daniela Chyská s tím, že nejlepší a stále rozšířenější variantou je aplikace Záchranka. Ta volá na linku 155 a výhodou je, že přesně ukáže, kde se volající nachází. Je to k nezaplacení hlavně u dopravních nehod nebo například v lese či odlehlejších lokalitách.

Lékař Anesteziologicko-resuscitačního oddělení (ARO) písecké nemocnice Dominik Hes se nedávno vrátil z humanitární mise v Sierra Leone.
Lékaři písecké nemocnice pomáhají i za hranicemi

Co se týče dostupnosti zdravotní péče, je vždy třeba počítat, že obydlené oblasti jsou na tom lépe. Kdo žije na samotě, bývá hůř dostupný právě i pro rychlou zdravotnickou pomoc. Na Písecku je však obecně dostupnost dobrá. Nejhůře je na tom Orlicko, kde jsou chaty až dole u přehrady. „Jednak se tam hůř hledá, jednak je tam špatná dostupnost. Spolupracujeme tady s vodní záchrannou službou, která má přístup z vody. Kromě toho, že jsou na mnoha místech strmé silnice, stále častěji také narážíme na zamčené závory, které si tu obyvatelé zřizují,“ líčí lékařka. Když se neobjeví nikdo, kdo by závoru odemkl, musí v nutných případech přecvaknout zámek. „Ne vždy to jde, a tak potom zbývá poslední možnost. Vzít batoh na záda a běžet,“ popisuje situace, které se řeší stejně například u úrazů v lese, kam se nedostane auto, ani nelze slanit z vrtulníku. I když jsme v civilizaci, jsou místa, která jsou dostupná hůře. Jde třeba o oblíbený soutok říček Lomnice a Skalice nebo cestu od Sulana k Caisce.

Lékaři chybí

Na Písecku pracují u záchranky čtyři kmenoví lékaři na plný úvazek plus jedna doktorka na částečný úvazek. Další lékařka je v Milevsku. „Jsme čím dál tím víc odkázaní na externí spolupracovníky, tedy lékaře, kteří mají svůj pracovní úvazek jinde a navíc slouží u záchranky. Bez nich bychom 24hodinový provoz nepokryli. To je také důvod, proč postupně mizí lékař z Milevska,“ nastínila Daniela Chystá s tím, že stejně jako v jiných zdravotnických oborech je čím dál větší problém sehnat nové lékaře i kvalitní, motivované záchranáře.

Pokroková metoda zkvalitňuje míru anestezie a snižuje toxicitu během operačního výkonu.
Zapomeňte na narkózu, v jižních Čechách máme experty na umrtvení pod ultrazvukem

Podmínky práce u záchranky ztěžují často okolnosti. „Máme za zády vystrašenou rodinu nebo kamarády, jsou ve stresu, někdy se zase neobejdeme bez doprovodu městské policie,“ popisuje lékařka, která slouží u záchranky sedmnáct let. Za tu dobu se změnilo mnohé, ale především je to závažnost výjezdů. „Přestože je populace čím dál zdravější, protože jsou lepší léky a bezpečnější auta, počet výjezdů stále stoupá. Úplně se změnil práh toho, kdy lidé volají záchranku,“ míní Daniela Chyská. Důvodem je jednak to, že vypadlo hodně stupňů péče jako pohotovosti a lidé se nemají kam obrátit, ale kromě toho se mění také nastavení společnosti. „Není výjimka, že si nás zavolá jinak zdravý třicátník, že má horečku. My se zeptáme, zda si vzal paralen, a on že ne. To samé rodiče, že jejich dítě má horečku, ale léky na teplotu mu nedali. My s sebou ale v sanitce nevozíme dětský nurofen,“ popisuje lékařka případy, kterých v poslední době přibývá, stejně jako drobných úrazů. „To, že my na místě vyhodnotíme, že by se to obešlo bez nás, neznamená, že se člověk necítil opravdu zle, když nás volal. To chápu, ale někdy je to vážně k zamyšlení,“ dodává. Stává se také to, že člověk zavolá na linku 155 a chce se jen poradit. I v takovém případě je však často dispečer nucen vyslat záchranku. Na druhou stranu ne každý telefonát končí výjezdem.