Honzo, jsi jedním z organizátorů adventu v Písku. Jak dlouho už se staráš o vánoční program a jak to celé vznikalo?
První ročník adventu v Písku v rozsahu, jak jej známe dnes, se uskutečnil v roce 2008, letos tedy pošesté. Ovšem počátek této kulturní akce sahá vlastně až do druhé poloviny devadesátých let minulého století. Tehdy jsem pracoval v píseckém Rádiu Prácheň a s mým moderátorským kolegou Jiřím Klokočkou jsme se dohodli, že podnikneme něco v ulicích Písku s cílem zviditelnění této rozhlasové stanice na veřejnosti.

Slovo dalo slovo a 5. prosince, tuším, že roku 1997 jsme spolu zorganizovali první ročník mikulášské nadílky. Nedávno jsem se pobavil myšlenkou, že miminkům, která se v kočárcích zúčastnila premiérového vydání dnes již tradičního setkání poslů a nebes, je už šestnáct let! A právě dlouholeté organizování mikulášské nadílky mě přivedlo k pořádání adventu v Písku.

Vím, že advent v Písku má své stálé akce, bez nasvíceného stromečku a čertů by ani nemohl začít. Kromě toho ale vymýšlíte každý rok nové akce. Loni to byla soutěž o nejlepší vánočku z Písku, letos adventní malování. Kde bereš inspiraci?
Popravdě nevím, nakolik jsou nápady na rozšíření programu otázkou inspirace. V mém případě jde spíš o to je „vysedět" nebo přesněji řečeno „vyjezdit." Hodně času totiž trávím za volantem a řízení je pro mě činnost, při které mám klid na vymýšlení všeho možného, včetně programových novinek adventu v Písku.

Galerie pod širým nebem, která letos poprvé zdobila prostor pod nasvíceným vánočním stromem, zvala kolemjdoucí k zastavení v předvánočním shonu a nabízela všem možnost zamyslet se nad tím, jak vnímají Vánoce děti. Počítáte s podobnou akcí i na příští rok?
Advent v Písku je zčásti tvořen akcemi, jež jsou v jeho programu pevně zakotveny a bez nichž už by to dnes ani nešlo. Ať už jde o již zmiňovanou mikulášskou nadílku, řemeslné trhy nebo živý betlém a jiné. Pak má svoji další část, tvořenou nápady, které nám přijde škoda nezrealizovat, ale u nichž dopředu nevíme, zda je zařadíme mezi ty stálé. O tom, jestli se tak nakonec stane, ale vždy rozhodují návštěvníci či účastníci těchto novinek.

Mně může jakkoli připadat, že jde o skvělý nápad, ale pokud se nesetká s ohlasem u diváků a není odměněn jejich hojnou návštěvou, pak člověku nezbývá než uznat, že to jako dobrý nápad přišlo pouze jemu samotnému a musí vymýšlet dál. Upřímně, nemohu se ubránit dojmu, že mezi nápady z této kategorie patří soutěž o nejlepší vánočku z Písku. Myšlenka sice hezká, ale když musíte soutěžící k účasti doslova přemlouvat, tak se nelze ubránit úvahám, zda v takovém programu pokračovat.

Galerie pod širým nebem s obrázky dětí se ale zdá být z toho správného ranku. Těší mě, že se nám jejím prostřednictvím podařilo na celé období adventu zatraktivnit písecké Velké náměstí a v trendu oživování lokality v bezprostřední blízkosti vánočního stromu máme v plánu pokračovat i příští rok. A to včetně dětské výtvarné soutěže adventní malování aneb Těšíme se na Vánoce! Zdá se totiž, že vidění Vánoc dětskýma očima promítnutá do jimi malovaných obrázků, přijde zajímavá všem.

Chystáš Vánoce pro celý Písek. Ale jak prožíváš svátky vánoční ty osobně? Je vůbec možné si je užít, se všemi starostmi, které jsou spojené s organizováním tak velké akce?
Možné to naštěstí je, ale jen díky mé rodině. Doma mám pro svého časově náročného koníčka, kterým organizování adventu v Písku je, pochopení a podporu. A za to jsem nesmírně rád, protože Vánoce od dětství miluju. Po Štědrovečerním vytrubování, poslední akci adventu v Písku, se tak rok co rok vracím domů k již připravené slavnostní tabuli s kaprem a salátem, hořícím svíčkám, nazdobenému stromečku, zkrátka do klidu, jaký člověku nedá nic jiného než jeho vlastní rodina.

Pořádat a zajišťovat program po celý advent, to chce pevné nervy. Co tobě osobně dává sílu jít do toho znovu i další rok? Co ti dělá největší radost?
Oboje mi vlastně dává totéž. Radost mi dělá hojná návštěvnost akcí, na jejichž přípravách se podílím a sílu pokračovat v leckdy nelehké práci čerpám taktéž z davů účastníků programu adventu v Písku. Pohled z pódia na každoročně zaplněné písecké Velké náměstí při akcích, které s mým kolegou a kamarádem Jirkou v období adventu připravuji, alespoň mně dobije baterky vždy do plna.

Blíží se Silvestr a Nový rok. Dáváš si nějaká novoroční předsevzetí? Co bys popřál – nejen vánočnímu – Písku do nadcházejícího roku 2014?
Předsevzetí jako taková si nedávám. Ale začátek nového roku vnímám jako jakýsi mezník. Poslední léta se s blížícím se Silvestrem čím dál víc zabývám úvahami, co by stálo za to v mém životě změnit. Co v něm dělat jinak, lépe. Jak si počínat, aby byl člověk svému okolí užitečnější. A také co dělat, aby neměl pocit, že čas jemu vyhrazený odžil, ale prožil.

A co bych popřál Písku? Možná aby se mu počínaje blížícím se novým rokem dařilo ještě více si uvědomovat, jak krásným městem je, a aby o tom umělo i prostřednictvím svých kulturních akcí lépe dávat vědět široko daleko. A jeho obyvatelům především zdraví. Ze zkušenosti ze svého nejbližšího okolí vím, že když člověku neslouží zdraví, tak je se vším konec, ať jste pán nebo kmán.

Do pokračování štafety si Jan Němec vybral svého kolegu a dlouholetého přítele Jiřího Klokočku. ⋌(lk)