„Šli jsme se navzájem vraždit, mrzačit, jinde v jiné zemi loupit, pálit, kopat hroby, stavět šibenice, a to ve jménu Boha, císaře a krále," vzpomínal Josef Šefl z Písku, který za čtyři roky prošel bojišti I. světové války jako člen 28. pluku z Písku. Písecký deník dnes začíná se seriálem, který připomíná 100 let od vypuknutí do té doby největšího válečného konfliktu v dějinách.
Písek, jako posádkové město 11. pěšího a 28. střeleckého pluku, prožíval začátek války velmi hekticky. „Panika ovládla především stovky letních hostů, kteří rychle opouštěli pronajaté pokoje a byty, protože se roznesla zpráva, že armáda zabere železnici a doprava bude přerušena. Během několika dní se v Písku soustředilo přes 15 tisíc vojáků, kteří bydleli ve školách a v sokolovně," uvádí ředitel Prácheňského muzea Jiří Prášek. Počet obyvatel města se tak během několika dní zdvojnásobil.
Nálada však nepanovala zcela pesimistická, alespoň podle dobového tisku. „Od rána do pozdních večerních hodin se hostince plnily vojáky, přiopilí důstojníci v restauraci U Reinerů slibovali, že Srbsko bude rozmetáno a za tři měsíce budou zpátky doma," uváděly Písecké listy 5. srpna 1914.
Vojáci píseckých pluků bojovali na srbské frontě, poté na ruské a na konci války se zbytky pluku účastnily bojů na italské frontě. Odtud se vracel domů 8. listopadu 1918 i Josef Šefl. „Po periodě hladu, utrpení, útisku a otroctví jsme zas svobodni," zapsal si do deníku.
19 tisíc padlých
Celkem padlo na bojištích první světové války přes 19 tisíc mužů, kteří byli členy píseckých pluků. Pomníky a pamětní desky padlých najdete na Písecku na téměř 120 místech.
