Kliknutím zvětšíteTi totiž důsledně chtěli setrvat ve víře svých otců. Jejich majetek, ať už jako konfiskát, kořist nebo koupě, se poté dostal do rukou majitelů, z nichž větší část pocházela z různých zemí tehdejší Evropy. Obvykle se jednalo o šlechtice, kteří ve třicetileté válce stáli na straně Habsburků, nebo měli tolik peněz, že si mohli jednotlivá panství zakoupit. Ti ovšem většinou nebrali žádné ohledy na stará privilegia nebo výhody a zvyklosti, které fungovaly ve vztazích předchozích vrchností s jejich poddanými. Nejznámější příklad je prohraný střet chodských sedláků s Lammingerem, jenž je díky Jiráskovým Psohlavcům všeobecně zpopularizován. Takových, mnohdy ovšem drobnějších, střetů s novou vrchností bylo v této době daleko víc, ale většinu z nich už dnes pokryl prach zapomnění. Snad nebude na škodu jeden si připomenout.
V červenci roku 1688 koupil čimelické panství nedaleko Písku pan Jindřich, svobodný pán z Bissingen. Také předchozí majitel panství se s poddanými příliš nemazlil, ale nová vrchnost svou tvrdostí překonala i ta nejčernější očekávání. V červnu roku 1690 došlo nedaleko Ostrovců ke srážce se sedláky, kdy tekla krev a kdy pan Bissingen osvědčil svou pověst násilníka, která jej provázela.
Poddaní z obou Ostrovců, tedy Cerhoničtí i Písečtí, vyhnali na pastvu svůj dobytek. Dobytčata ovšem nerozlišují mezi trávou sedláků a trávou pána, takže se stalo, že kravky se občas zatoulaly až na louku pana Bissingena. To ovšem neuniklo pozornosti čimelického myslivce Matese, jenž se všemocně snažil zavděčit novému pánu. Využil proto chvíle, kdy pastýři v noci usnuli, a spolu se svým pomocníkem odehnal jejich dobytek k blízkým Čimelicím. Jeden z mladých pastýřů jménem Jiří to však brzy zpozoroval, a proto se rozběhl až do vsi, kde udělal poplach. Lidé, kteří se sběhli, chvatně vyrazili po stopách svého stáda, posléze jej dostihli a zahnali zpět. Hajný Mates i se svým pomocníkem spěchající sedláky slyšeli už z dálky a raději se tedy potichu ztratili. Mates však nemeškal, zamířil rovnou k pánovi a vše mu oznámil. Nezapomněl zároveň zdůraznit, že se musel spasit útěkem před sedláky, kteří jej prý napadli a ohrožovali na životě. To bylo ovšem na pana Bissingena až příliš, takže se v neděli dne 18. června 1690 časně ráno o páté hodině rozjel, aby osobně hájil trávu na své louce. Nezapomněl s sebou vzít myslivce a také několik lokajů vybavených palnými zbraněmi.
Tento ozbrojený průvod zpozorovala jako první jedna stará pastýřka z Ostrovců, rozběhla se tedy do vsi a udělala poplach. Když narychlo zburcovaní sedláci doběhli k lesu, u něhož se pásl jejich dobytek, vyjel proti nim z lesa i se svým doprovodem sám Bissingen, mezi sedláky všeobecně zvaný Pisingr.
Situace se stávala dramatickou. Sedláci se postavili na okraj své louky, bedlivě střežíce, aby ani jednou nohou nevstoupili na pánovu půdu. Jeden z bojechtivých lokajů se však chtěl před očima svého pána vyznamenat, vyběhl tedy s taseným kordem proti sedláku Pavlu Řehořovi z Dolních Ostrovců a chtěl jej bodnout. Sedlák mu pohotově srazil kord ranou hole, a proto lokajovi přiběhl na pomoc myslivec a začal na Řehoře dorážet tesákem. Ten se však tak dobře bránil, že to nakonec rozlítilo samotného pana Bissingena. Tasil kord a rozjel se na koni k sedlákovi, sekl po něm a touto ranou mu uťal ucho. Na zraněného muže pak dopadala další sprška ran tak dlouho, dokud se pánovi jeho kord nezlomil.
Zraněný Řehoř padl na zem a jeho krev rozzuřila dosud nečinně přihlížející sedláky, kteří se vzápětí vrhli na pána a jeho doprovod. Převaha ozbrojených sloužících však byla od začátku zřejmá a mnozí sedláci byli krvavě posekáni. Když myslivec zlomil svůj tesák, jímž předtím útočil na Pavla Řehoře, začal bít do sedláků pažbou pušky.
Krvavý šrám na čele utržil od Vaňka Kasilky i sám pan Bissingen. V návalu zlosti přikázal toho sedláka okamžitě zastřelit. Lokaj jménem Šimek chtěl pánovu rozkazu vyhovět, opřel tedy Kasilkovi o prsa hlaveň své pušky a stiskl spoušť. Zbraň však selhala a jedině této náhodě mohl Kasilka vděčit za život.
Mezitím už přiběhly k loucei manželky sedláků a začaly křičet na Bissingena, jak to, že vraždí jejich muže na jejich vlastní půdě. Teprve tehdy si Bissingen uvědomil neoprávněnost svého počínání a obrátil koně k domovu.
A jak byl za toto násilí potrestán? Nijak. Při pozdějším soudním řízení se našel mocný přímluvce. Těžké zranění a pokus o vraždu nebyly v tomto případě vzaty v úvahu, protože dobytek sedláků spásl trochu pánovy trávy. A tak pan Bissingen odešel od soudu jako vítěz s hrdě vztyčenou hlavou.
Vladimír Šindelář, kniha Jihočeský pitaval (1993)
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
