Karel byl vždycky velice vstřícný, přátelský a trpělivý. Jednou jsem ho potkal při nějakém natáčení před pražskou Lucernou a náhodou šla kolem nějaká paní a samým překvapením, že vidí božského Káju, zůstala stát a hleděla na něho s otevřenými ústy. Karel si toho všiml, usmál se na ní a vysekl vlídné „dobrý den“. Ale nebyla to jednom vlídnost a skromnost, která ho charakterizovala, ale vysoká profesionalita. Asi před osmnácti lety jsem byl přítomen natáčení televizního Silvestra. Karel nebyl ve své kůži, tvář měl pobledlou, viditelně kulhal a postěžoval si mi, že ho bolí noha. Ale pak vystoupil na pódium před kamery a choval se jako dvacetiletý mladík. Ani v nejmenším na něm nebylo znát, že má bolesti a není mu příliš dobře. Dokonce byl ještě rozvernější než jeho mnohem mladší kolegové. Jakmile se však vypnuly kamery, s úlevou se odbelhal k nejbližší židli.

Spisovatel Jan Bauer