Po hodině a tři čtvrtě sokolky dorazilyk odpočívadlu pod kostelem svatého Jana Křtitele na Stražišti. Vybalily si tu svačiny – většinou namazané chleby. Jako dezert se podávaly domácí kremroličky a Kovářské podkůvky. Oslava konce roku se konala přípitkem šampaňského přesně v poledne. Dvanáct jako dvanáct. Do nového roku jsme tak mohly vykročit s naprosto čistou hlavou. Jak na Nový rok, tak po celý rok! Kéž by takto vstupovala do nového roku většina našeho obyvatelstva. Mám dojem, že ti, kteří potřebují k oslavě hluk petard a ohňostrojů, potřebují přehlušit nutkavou myšlenku, že v tom starém roce mnoho nedokázali, nebo spíš pokazili. A především nedokážou být v souladu s přírodou a jejími živými tvory, kteří po dobu jejich silvestrovského bombardování nesmírně trpí.

Lenka Vlková