"Máme strach, několikrát už jsme měli totiž obrovské štěstí. Při nehodě, která se stala v noci, nám na zahradu spadlo celé auto. Při jiném střetu létaly trosky po celém pozemku, ze kterého jsme jen několik okamžiků předtím odešli. Když jede vlak, nezbývá nám v podstatě nic jiného, než se jít schovat dovnitř domu,“ popisuje život u železničního přejezdu v Protivíně František Weber. Bydlí v domě, který je necelých dvacet metrů od kolejí, zahradu a dvůr má k trati ještě blíž. Nelíbí se mu, že Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) přejezd lépe nezabezpečí.

„Přibližně od roku 1986, kdy z přejezdu zmizely mechanické závory, jsme byli svědky celé řady střetů vlaku s vozidly. Na situaci soustavně upozorňuji SŽDC. Když žádám o jasné sdělení, jaká opatření udělají, aby nebyla moje rodina ohrožována doslova na životě, výsledek je nulový,“ podotýká František Weber.

Situace se pro rodinu Františka Webera podle vyjádření mluvčího SŽDC Pavla Hally nezlepší. „Zábrany proti nezodpovědnosti a hazardu řidičů stavět nelze. Navíc na přejezdu se závorami lidé často riskují více. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům se na této trati počítá se základní údržbou,“ řekl včera Pavel Hala.

Na přejezdu u stanice Protivín zastávka se od loňského července staly tři srážky auta s vlakem. Na vině byli vždy motoristé, kteří nedbali výstražných světel a vjeli pod vlak. Při únorové nehodě řidič zemřel.

Betonové zábrany, které by případně mohly pozemek Františka Webera ochránit, by podle mluvčího SŽDC přinášely zhoršené podmínky pro údržbu trati a v krajním případě při zásahu záchranářů. „U modernizovaných tratí jsou stavěny většinou betonové nebo železobetonové protihlukové stěny tak, jak to určí akustická studie hlukové zátěže okolní zástavby. Realizovat taková protihluková opatření nás nutí zákon o ochranně zdraví. I tyto bariéry, byť splňují všechny normy co se týče únikových východů, představují zhoršené podmínky při případném zásahu záchranářů, v praxi u železničních přejezdů pak mohou způsobit zhoršené rozhledových poměrů řidičů i strojvedoucích,“ vysvětlil mluvčí SŽDC Pavel Halla.

„SŽDC nám napsalo, že doplnění přejezdového zabezpečovacího zařízení závorami by byla drahá záležitost. Je s podivem, že peníze hrají větší roli než naše životy. V tomto případě zřejmě asi ani neplatí občanský zákoník, který jasně říká, jak se má soused k sousedovi, kterým je v tomto případě vlastník železnice, chovat. Obyčejný člověk nemá vůbec dovolání a zastání snad jedině soud by měl tedy rozhodnout o právech a povinnostech občana a organizace,“ podotýká obyvatel ohroženého domu František Weber.

Podle policie se při poslední nehodě nemohl řidič dodávky dopustit obecného ohrožení, protože v nákladním vlaku nejeli žádní cestující.

„A v případě, když auto bude odhozeno k nám na zahradu, o obecné ohrožení také nepůjde? Je to zase jen otázka času, kdy k tomu může dojít,“ podotýká František Weber.

„Případ stále vyšetřujeme. Čekáme na vyčíslení škody na lokomotivě. Každý případ se z hlediska obecného ohrožení posuzuje individuálně. Nelze brát v úvahu nějaká kdyby nebo možná,“ sdělil včera mluvčí jihočeské policie Milan Bajcura.

Podle zákona o drahách z roku 1994 je stanoveno ochranné pásmo dráhy. V případě schvalování například výstavby nebo přeložek sítí se vždy, nalézá-li se předmět zájmu v ochranném pásmu dráhy, což je šedesát metrů kolmo od osy krajní koleje trati, vyjadřuje k povolení také provozovatel dráhy (SŽDC) a stavební povolení je podmíněno souhlasem Drážního úřadu. V pásmu je celý pozemek Františka Webera.