Proč? Na tento den, v dopoledních hodinách, jsme měli naplánovanou okresní výstavu králíků, holubů a drůbeže ZO ČSCH Milevsko, která se uskutečnila ve výstavní hale.

S manželkou, Štěpánkou a vnoučkem Tomáškem jsme zaparkovali u výstavní haly, zakoupili si lístky a prohlídka živých exponátů mohla začít. U vytržení byl doslova tříletý Tomášek, který nevěděl kam dřív skočit, no vlastně se podívat. Bylo toho na něho až příliš. Tolik králíků, holubů a drůbeže ještě neviděl.

Četl jsem, že výstavu navštívilo přes 1000 návštěvníků, no a naše čtveřice patřila mezi ně. V době naší přítomnosti bylo ve výstavní hale poměrně dost návštěvníků, až jsem se obával, že se nám vnouček někam zatoulá mezi ta zvířátka a ptáčky. V jedné chvíli se také ocitl u "tombolového" selátka. Naše oči ho však bedlivě sledovaly, vše proběhlo v klidu.

Devítiletá vnučka si výstavu prohlédla s klidnou hlavou, a jak jsem četl, že děti milují tombolu a touží po živých výhrách, tak tomu bylo právě i u ní. Štěpánka toužila po nějaké živé výhře. Zakoupili jsme první várku lístků do tomboly a šest bylo výherních, ovšem bez živé výhry.

Bylo vidět, že je zklamaná a tak jsme koupili ještě další lístky. Lístek, který si vnučka vytáhla jako poslední byl výherní, č.9. V tu chvíli jí bylo oznámeno, že vyhrála nutrii. Nastaly chvíle radosti a štěstí ze živé výhry, které vzápětí vystřídaly obavy. Co s nutrií a kam ji dáme? To byly otázky. Pořadatel chytil nutrii a dal nám ji do krabice. Byla zde také možnost, že by si mohla místo ní vzít osmáka. Nakonec však nutrie byla Štěpánky a ta řešila kam s ní.

Zavolala druhému dědovi a vzápětí jsme jeli k němu, abychom živou výhru umístili u něho. Cestou se nám nutrie skoro prokousala horním víkem krabice. A co vnučka? Večer brouzdala po internetu a sháněla všechny informace o své živé výhře. Zavedla si sešit a vše důležité do něho zapsala. Vypadá to, že bude s dědou chovat nutrie.

Josef Fuka