Zněla studentům i vlakům

„Jde o studentskou píseň, která pochází z Klatov. Nápěv se zachoval, ale původně nesla název Vyšel jsem si jednou na procházku,“ vysvětluje ředitel Prácheňského muzea v Písku Jiří Prášek. Za Marie Terezie byl v Klatovech zrušen jezuitský řád a s ním i tamní gymnázium.

Zároveň však vyvstala potřeba jiného státního gymnázia na jihovýchodě Čech. „Spekulovalo se, kde by nové gymnázium mělo stát. Nakonec se v listopadu 1778 slavnostně otevřelo právě v Písku,“ doplňuje Jiří Prášek.

Kromě svěží atmosféry, studentských divadel a bujarého veselení s sebou do Písku studenti zavlekli i zmíněnou píseň. Postesku ze třetí sloky písně „Sedm let jsem v Písku študýroval, ani jednu pannu nemiloval,“ se tedy nelze divit. Kdo však do písně vložil právě písecké reálie, není známo.

Ilustrační foto.
Bouřky na jihu Čech v noci vystřídal vytrvalý déšť

Zpěvem malíře

Naopak velmi známí je ten, který se zasloužil o její zlidovění. „Po sto letech ji zpopularizoval mirotický rodák Mikoláš Aleš, který v Písku studoval na gymnáziu i reálce. Ani jednu školu však nedokončil, z obou jej vyhodili,“ pokračuje ředitel muzea.

Slavný umělec se nejprve vyučil malířem pokojů a pak odešel do Prahy. V tamních hospodách píseň o Putimské bráně a studentských strastích, které si patrně sám prožil, často zpívával. Přidali se k němu i ostatní, a tak se píseň vnesla do obecného povědomí.

Už pamatují jen kamenné tváře

Na rozdíl od děl malíře se Putimská brána podobně jako nádražní znělka dnešních dní nedočkala. „Když z brány na počátku 19. století začalo padat kamení, nařídil krajský úřad píseckému magistrátu, aby ji opravil. Namísto toho však úředníci rozhodli strhnout její věž, která byla ve špatném stavu,“ popisuje Jiří Prášek.

Podle něj trvalo dalších 20 let chátrání torza brány, než z ulice zcela zmizela. Dobu tak pamatují už jen dva kamenné obličeje dívek na nedalekém domě. Nejspíš to jsou právě panenky z písně, které za studentem procházejícím branou volaly: „Študente, ty malý premiante!“

V sobotu čekalo návštěvníky Týna nad Vltavou i místní spousta piva a muziky. Foto: Miroslav Bžoch
Festival minipivovarů v Týně nad Vltavou

Prezident i bomby

Léta pomíjení i oslav neminuly ani písecké nádraží. Jeho provoz započal už v roce 1875 a o padesát let později doprovázela cestující vůně jídla z nové nádražní restaurace. Ta v jiné podobě funguje do dnes. Před válkou v květnu 1937 se do tamní staniční kroniky podepsal prezident Edvard Beneš. Ve městě přenocoval a další den z nádraží za doprovodu fanfáry ze Smetanovy Libuše zas odcestoval.

Krátce na to přišla leta války. Její vřava se nádraží nevyhla. Na konci dubna 1945 po americkém bombardování projíždějícího maďarského transportu zbyla pobořená střecha a poničené zdi, z nichž jednu museli strhnout. Po rychlé rekonstrukci se však už 10. června z nádraží zase rozjely vlaky.