Autorem betlému je řezbář Jiří Nekola ze Štipoklas, malé obce na Vltavotýnsku. Deníku odpověděl nejen na otázky, které se týkaly práce pro jihočeskou metropoli.

Jak jste se k řezbářství dostal? Byl to sen od dětství?
Původně jsem truhlář. Vyučil jsem se v Hněvkovicích. Ke dřevu jsem měl vždycky blízko. Řezbářství jsem se ale začal věnovat až ve dvaadvaceti, když jsem zblízka jednou sledoval řezbáře a zaujalo mě to. Začal jsem se o to zajímat, zlepšovat se. Teď už se tomu určitě deset let věnuji naplno. Aniž si to člověk uvědomuje, zjistí, že má trojrozměrné vidění. Mám nějakou představu a tu pak dostávám „ven“ ze dřeva. Tak, aby to mělo podobu, kterou jsem vymyslel.

V Českých Budějovicích začalo zdobení vánočního stromu, ostatní světelné prvky už jsou většinou rozmístěné.
Budějovice začaly zdobit favorita, první byly hvězda a stříbrošedý řetěz

Vzpomenete si ještě na svou první řezbářskou práci?
Úplně první byla sova, jednoduchá věc. Zvířata se dělají snáze. Teď se snažím věnovat figurální tvorbě s důrazem na hlavu, obličej. Člověk to ovšem musí „nakoukat“, skloubit vzájemně v obličeji nos, oči… Není to jednoduché. Je dobré nastudovat i anatomii.

V dílně je vidět, že obličejům se opravdu věnujete hodně…
Obličeje vyrábím i cvičně. Většinou mám dvě zakázky a jednu sochu dělám navíc jako odreagování. Zároveň se tím cvičím, abych to uměl ještě lépe. Pořád na sobě pracuji. Když se podívám na to, jak jsem dělal sochy před třemi lety, je v tom změna.

Na obrázku je možná budoucí podoba pravého břehu Vltavy u Jiráskova nábřeží v Českých Budějovicích zhruba v úseku mezi Dlouhým mostem a lávkou přes Vltavu u stejnojmenného sídliště.
Na budějovickém nábřeží vykopou lodím nový kanál. Už chystají peníze

Je dřevo při tvorbě obličeje jako materiál v něčem zvláštní?
Je v jedné věci ošidné. Nevýhoda dřeva je, že ubíráte. A když uberete moc, zpátky už dřevo nedáte. S hlínou je to jiné, tu si tam připlácnete znovu a můžete pokračovat. To se dřevem nejde. Mám tady bustu ze zakázky, kterou jsem dělal pro sokoly na Moravě. Ubral jsem moc, nelíbila se mi, a nakonec jsem bustu udělal znovu jinou.

Jak dlouho trvá třeba práce na obličeji sochy do betlému?
Vysekat základ obličeje zabere asi jeden den. Mám rád práci na jeden zátah. Když se na to naladíte, chcete to dokončit, abyste viděl výsledek. Potom následuje dokončování detailů.

Dálnice D3
Kvůli železničnímu tunelu se bude muset zřejmě zbourat část hotové D3 u Ševětína

S jakým dřevem pracujete nejraději. Mezi laiky často panuje názor, že nejlepší je lípa. Co vy?
Skoro výhradně řežu z tvrdých dřev, z dubového, bukového, jasanového dřeva. Lípa je měkká. Spíše na menší práce do interiéru. Na venkovní velké postavy jako do budějovického betlému je lepší tvrdé dřevo. Výhod vidím několik. Tvrdé dřevo umožňuje lépe vytvořit detaily, ve zřetelné linii. A také je odolné. Když už se to dělá, ať to vydrží. Ke specifickým vlastnostem tvrdého dřeva patří také to, že málo praská.

Dřevo a buk patří mezi tvrdé dřevo, jsou ale mezi nimi nějaké rozdíly?
Buk má barvu jako pískovec. Jedna čtvrtina je tmavší střed, zbytek je světlejší. U dubu je to opačně, dub má světlejší obvodovou běl. Zbytek je jednobarevný, tmavší. Když se běl ořeže, máte jednobarevné dřevo. Když se to povede, vystoupí při práci ze dřeva zajímavě i letokruhy, aniž by to člověk chtěl.

Ilustrační foto.
Zemřel Alois Bohůnek, zakladatel a dlouholetý ředitel Českého reálného gymnázia

Nakolik je dřevo pro betlém vyschlé?
Českobudějovický betlém
je z kmenů, které jsou rok poražené. Dřevo má být vyschlé, ale ne moc. Aby nebylo popraskané. A aby se s ním dalo lépe pracovat. Řeže se z mírně odpočatého dřeva. Když se to vysekne, dokončí a vyschne, je to jako kámen.

Vidím, že na zadní straně je řez, který prochází většinou postavy, o co se jedná?
Aby se předešlo praskání na nežádoucím místě, protože dřevo i přes ošetření pracuje, má každá postava vzadu dilatační řez. Když se náhodou objeví nechtěná prasklina, která nejde opravit, dává se tam štěp ze stejného dřeva.

Rekonstrukce českobudějovické Slavie v listopadu 2023. Pohled od východu.
U Slavie museli kácet, ale stavebník dostal povolení a stromy nahradí

A jaký podíl má dláto a jaký další nástroje?
Každá socha se řeže ze sedmdesáti procent motorovou pilou. Strašně se tím zkrátí čas výroby. Vždy je postava z jednoho kmene. Do kostelů se dělají sochy jinak. Základ je lepený z vyschlých fošen, aby to nepraskalo. Základ řežu motorovou pilou v zahradě po celý rok. I na podzim nebo v zimě. Z motorové pily jde při práci kouř a práší se, to není možné dělat v dílně, alespoň hrubé řezání se musí provést venku.

A když dozní pila?
Pil se používá několik druhů. Pak se dřevo upraví bruskou, aby mělo hladký tvar. Pak přicházejí na řadu řezbářská dláta na obličej, ruce, nohy, na detaily. Rukou jsem pro betlém dělal sedmnáct, zvlášť, aby byly co nejpřirozenější, potom se napojovaly na hotové sochy. K natření se využívají olejové nátěry nebo lodní lak, hlavně taková úprava, aby materiálu zůstaly přírodní barvy. Nechali jsme sochy přírodní, víc vynikne dřevo a odpovídá to také prostší atmosféře, která patří k betlému.

Zvíře uvízlo v blátě na louce, hasiči ho naštěstí dokázali vyprostit.
Kráva na louce zapadla do bláta. Zachránili ji jihočeští hasiči

Necháváte se při tvorbě něčím inspirovat?
Někdy si najdu třeba na internetu nějakou sochu jako předlohu, kterou si potom upravím. Jindy mám svou vlastní představu, kterou vtisknu dřevu nebo použiji obličej někoho, koho znám. U všech postav betlému jsem se z poloviny někde inspiroval a z poloviny jsem uplatnil své nápady. Obličeje jsou náhodné představy, jak se to vyvinulo při práci, aby každý obličej byl jiný. Marie, ta má konkrétní předlohu.

Když se vrátíme k českobudějovickému betlému, popište trochu jeho podobu.
První byl hotový pastýř. Ten je z bukového dřeva, vysoký skoro 170 centimetrů, váží kolem 150 kilogramů. Patří k velkým postavám. Velké postavy jsou ještě Marie a Josef, Tři králové, ponocný a žebrající poutník. Původní špalky přivezlo do zahrady mého domu ve Štipoklasech lesácké auto s rukou. Potom jsem vybíral vhodné kusy pro jednotlivé postavy. Betlém tvoří osm velkých postav plus menší postavy, dva andělé, jezulátko a zvířata. U betlému ještě bude lavička pro fotografování a na té bude také malá postava anděla. Některé práce jsem také dělal v dílně v Březnici u Příbrami.

Petru Krejčovou v šatech od Terezy Sabáčkové fotila Gabriela Kalista.
I sportovkyně může být za dámu. Šaty známé návrhářky oblékla Petra Krejčová

Vzal byste takovou zakázku znovu?
Já už jsem betlémů dělal více, tohle byl asi čtvrtý, ale dal mi nejvíce práce a jsem na něj nejvíce hrdý. Byla to výzva. Poslední dva měsíce jsem pracoval pomalu každý den do deseti hodin večer. Ale určitě bych se do něčeho podobného pustil znovu.

Čeká vás zasloužená pauza?
Pauzu si nedám, čeká mě spousta dalších zakázek. Teď například socha svatého Huberta pro myslivce.

Chalupa v srdci Novohradských hor se dočkala přestavby. Nyní patří mezi kouzelná místa z projektu Amazing Places.
Na chalupě Svébohy je božsky. Voní dřevem, přírodou a oplývá klidem bez lidí

Zajedete si někdy, abyste viděl nějakou dřívější svou práci?
Zajíždím si často. Když jedu kolem Sudoměřic u Tábora nebo kolem Mladé Vožice. Tam jsem dělal sochy pro několik obcí v okolí Vožice. Dělal jsem například i pro Frymburk.

Dáváte vždy na sochu monogram JN, aby bylo vidět, že je od vás?
Když dělám klasickou sochu, je tam JN, tady v budějovickém betlému je monogram jen na některých sochách, protože je tu cedulka, kdo je autorem. Marie má ale malé JN na náhrdelníku.

Víte o nějaké pěkné adventní akci? Nebo ji dokonce sami ve vaší obci pořádáte? Napište nám na jihoceske.vanoce@denik.cz, rádi vás příspěvek zveřejníme.

Vánoce, Vánoce přicházejíZdroj: Deník/ Redakce