Jak dlouho žijete na Písecku a co vás sem přivedlo?
Na Písecku, konkrétně v hájovně Na Provazcích poblíž Horních Novosedel, žiji od roku 2008. Přestěhoval jsem se sem z Trutnova, kde jsem vedl Střelecké centrum mládeže, jež mělo dlouhou historii 
a tradici. Činnost centra však byla velmi limitována podkrkonošským klimatem. Zima na horách začínala brzy a končila pozdě. Naše střelnice byla v horách a tomu odpovídaly klimatické podmínky. Když střelci z jiných regionů již dávno trénovali, my se místo flintami oháněli lopatami a odhazovali sníh a mrzli.

Střelnice také nebyla nikterak ideální, nesplňovala vysoké požadavky kladené na přípravu zaměřenou na výchovu střelců nejvyšší kategorie. Taktéž nezájem města Trutnov o střelce a nulová podpora tohoto sportu byly důvodem poohlédnout se po nějakém lepším a vstřícnějším pracovním prostředí, kam bych přestěhoval své střelecké centrum a dosáhl tak lepších podmínek. V hledáčku byly střelnice v Hradci Králové, Brně, Plzni či Pardubicích.
Až tehdejší prezident Českého střeleckého svazu Jaroslav Pekař, rodák z Českých Budějovic a Jihočech každým coulem, mě přivedl na myšlenku přestěhovat se do Písku.

Slovo dalo slovo a v krátké době jsem se ocitl na střelnici Provazce u Písku. V doprovodu Milana Bláhy, pracovníka Lesů města Písku a duše celé střelnice, jsem si prohlédl celý areál a byl jsem nadšen. A když jsem ještě dostal informaci, že „v Písku chumelí dvakrát za zimu a do druhého dne sníh roztaje", tak bylo rozhodnuto. Toto rčení jsme sice v průběhu několika následujících tuhých zim museli trochu poopravit, ale přesto je zde klima nesrovnatelně lepší než v Trutnově.

Na Provazcích jsem nalezl zcela ideální podmínky pro tu nejlepší přípravu mladých brokových střelců. Už tehdy dobře vybavenou střelnici se nám postupně podařilo ještě více zvelebit a dovybavit nejmodernějšími technologiemi, což ji dnes staví na úroveň nejlepších střelnic v republice
i zahraničí.

Dokázal byste laikovi vysvětlit rozdíl mezi disciplínou skeet 
a trap?

Skeet i trap jsou olympijské disciplíny brokové střelby na asfaltové terče.

Střeliště pro skeet je tvořeno dvěma protilehlými věžemi, ve kterých jsou umístěny vrhačky, jež vrhají terče zleva doprava a zprava doleva. Nastavení vrhaček pro skeet (úhly, výšky, dolet terčů) je vždy stejné a nemění se. Střelec se pohybuje na osmi stanovištích umístěných na půlkruhu vytyčeném mezi věžemi. Terče jsou vrhány v závislosti na stanovišti buď zleva, či zprava, případně i z obou směrů najednou v případě tzv. dvojstřelu.

Střelec musí mít před výstřelem zbraň u boku. Na každý terč má pouze jednu ránu 
a zbraň do ramene musí založit až po výletu terče. Střelec skeetu předem zná, který terč mu poletí, ale neví přesně kdy, protože terče vyletují v nahodilém intervalu 0 – 3 vteřiny. Vlastní střelba probíhá ve vzdálenostech od 15 do 35 metrů.

Trap se odlišuje v tom, že vrhačky jsou umístěny 
v zákopu v zemi a terče vyletují směrem dopředu od střelců. Nastavení vrhaček je velmi variabilní a lze jej měnit (mění se výšky, úhly, jen dolet terčů zůstává neměnný). Střelci stojí na pěti střeleckých stanovištích na střelecké linii, která je rovnoběžná 
s linií zákopu. Na rozdíl od skeetu má střelec zbraň v rameni již při povelu a před výletem terče a na každý terč má dva výstřely. Terče vyletují okamžitě po povelu, ale střelec nezná směr, kterým poletí. Střelba probíhá ve vzdálenostech od 35 do 70 metrů.

Sportovní střelci vozí pravidelně medaile z olympiád. Co se dělá špatně, že o tom příliš lidí ani neví?
Sportovní střelba je historicky nejúspěšnějším sportem v České republice. Co do počtu získaných medailí na olympijských hrách, mistrovstvích světa či Evropy nemá konkurenci. V historických tabulkách Českého olympijského výboru, sledujících úspěšnost sportů, je jednoznačně na první příčce. Příčin, proč se o tom neví, je několik.

Nejsme mediálně zajímavým sportem. Sportovní přenosy ze střeleckých soutěží jsou velmi nákladné (v případě brokové střelby), případně často nezajímavé (v případě střelby z pušek a pistolí, což jsou velmi statické disciplíny). Broková střelba, která by mohla být zajímavá pro diváky, je bohužel velmi těžko zaznamenatelná kamerami. Terče jsou velké jen 11 cm a létají rychlostí okolo 100 km/h. Kvalitní přenosy ze soutěží v brokové střelbě vidíme jen z olympiád.

Další příčinou, proč se 
o nás moc neví, je i ten fakt, že máme velmi přísný tzv. dress code, tedy nařízení o způsobu oblékání. Takřka na minimum máme omezenu možnost umístit reklamy na oděvy sportovců, případně na jejich vybavení. V návaznosti na to nám chybí sponzoři, kteří by podporovali sportovce a prezentovali na nich svá loga.'

V neposlední řadě je velkým problémem sportovní střelby celková nálada ve společnosti, která není zrovna nakloněna zbraním a všemu s nimi souvisejícímu. Jedná se bohužel často o populistická gesta mnohých politiků či 
o mediální zkreslení a nepochopení celé problematiky. Nedávné politováníhodné incidenty šílenců ať už u nás či 
v zahraničí to ještě zhoršují. Málokdo pak uvěří tomu, že sportovní střelci jsou velmi klidní, vyrovnaní a přemýšliví lidé.

V našem sportu nenajdete ani zrnko jakékoliv agrese, jak to můžeme vidět u mnoha jiných, v poslední době především kolektivních sportů. Ale možná to je právě ta esence, kterou chtějí dnes mnozí lidé a média ve sportu vidět. Osobní souboje vyhrocené na absolutní hranici, negativní emoce, adrenalin, konflikty, často krev. Ani jedno z toho ve střelbě neuvidíte, možná 
i proto nejsme tak známým 
a mediálně vyhledávaným sportem.

Myslíte si, že je podpora sportu ze strany města Písek dostatečná?
Chápu, kam otázka směřuje. Nechci nijak výrazně přispívat do již dost rozvášněných diskuzí o tom, zda to 
v Písku zastupitelé a radní rozdělují správně. Jsem v té věci velmi skeptický, zklamaný a domnívám se, že svým vyjádřením nedokáži změnit naprosto nic z toho, co už je nastavené. Jedním z důvodů, proč jsem kdysi odešel z Trutnova, byl pocit naprostého nezájmu města a z toho pramenící beznaděj v boji o zisk prostředků z rozpočtu města. V Trutnově byla veškerá podpora cíleně směřována pouze do oddílů basketbalu, fotbalu, hokeje a zimního lyžování. I v Trutnově měly tyto oddíly „své lidi" v důležitých strukturách města, sportovní komisí počínaje a posty místostarostů konče.

Bylo by těžké, respektive zcela nerealizovatelné pokusit se nastavit podmínky tak, aby byli všichni spokojeni. Kdysi kdosi řekl: Každá idea je krásná do okamžiku, než se jí chopí lidé. Dovolím si to parafrázovat a tvrdím, že každá idea je krásná, než se jí chopí politici, byť jen komunální.

Částka, kterou město Písek přispívá na sport, je velmi velkorysá. Zároveň jsem si jistý, že způsob jejího rozdělení je nevhodný, zvýhodňuje některé sporty a zavání jistou protekcí. Jak mám vysvětlit mým sportovcům, kteří mají bronz a stříbro z mistrovství světa, bronz a stříbro z mistrovství Evropy, dva tituly Mistr ČR, jsou držiteli dvou českých rekordů, byli vyhlášeni Talentem roku a umístili se na druhém místě v anketě Střelec roku (pro zjednodušení uvádím jen výsledky z roku 2014), že nedostanou takřka žádnou podporu a že si jich jejich město asi ani neváží? Lze pak porovnat takového sportovce soutěžícího na úrovni reprezentace ČR s jinými sportovci hrajícími krajskou, případně divizní soutěž či nějakou III. a II. ligu v jejich sportu? Nelze. Nelze nastavit rovná měřítka. Nezbývá mi, než doufat, že mí kolegové trenéři z preferovaných sportů a jejich sportovci dokáží získané prostředky využít aspoň tak efektivně, aby se jednou přiblížili kvalitě, jíž dosahují mí sportovní střelci.

Jak se stát špičkovým sportovním střelcem?
Prvním předpokladem je narodit se ve městě či regionu podporujícím sportovní střelbu. Doporučuji Brno, Hradec Králové a pak i Plzeň. Nyní vážně. Základní předpoklady jsou stejné jako v mnoha jiných sportech. Na začátku musí být adept střelby, který je na tom dobře fyzicky, má dobrou reakci, vynikající koordinaci pohybu. Jedinec se silnou vůlí, chutí do tréninku a také neoddělitelně s dobrým zázemím v rodině, která musí být připravena všestranně jej podporovat.

Každý vrcholový sport bolí a není tomu jinak i ve střelbě, proto je mnohdy silná vůle, psychická i fyzická odolnost 
a chuť vítězit často důležitějším hodnotícím kritériem než počet zásahů. Ty se dostaví časem. Kdo chce být u nás špičkovým střelcem, musí se velmi rychle prosadit i na mezinárodní úrovni. Pouze pak má šanci dostat se do péče profesionálních klubů fungujících pod hlavičkou Ministerstva vnitra (Kometa Brno) či Ministerstva obrany (Dukla Hradec Králové). Toto bude v krátké době i cesta všech úspěšných a talentovaných střelců z Písku, protože mateřský klub SLŠ Písek jim nebude finančně schopen zajistit kvalitní podmínky.

Petr Zvolánek předává štafetu Martině Jestřábové, majitelce ranče Ixion.

Odpovídá: Petr Zvolánek
Narodil se v roce 1969, pochází z obce Havlíčkova Borová na Českomoravské vysočině. Je absolvent Střední lesnické školy v Trutnově, kde také poprvé přišel do styku se sportovní střelbou na asfaltové terče. Po maturitě pracoval jako lesní dělník, hajný, prodavač a opravář zbraní v Brně. Později učitel tělocviku a pedagogický pracovník na SLŠ v Trutnově. Tam se opět začal intenzivně věnovat sportovní brokové střelbě, ale již jako trenér. Dálkově vystudoval obor trenér sportovní střelby na FTVS UK Praha. Od roku 1997 intenzivně spolupracuje s Českým střeleckým svazem při přípravě mladých brokových střelců, od roku 2004 již jako zaměstnanec ČSS a vedoucí Regionálního střeleckého centra mládeže.