Můžete popsat, co obnáší řídit středisko?
Řídit středisko znamená být připravený pomoci vedoucím oddílů, kteří jsou v přímém kontaktu s dětmi. Znamená to umět s nimi hledat řešení potíží, umět sehnat podporu pro činnost, komunikovat s rodiči, médii, sponzory nebo samosprávou. Umět najít správné lidi, když se jich někde nedostává a podobně. Obecně se dá vedení skautského střediska přirovnat k řízení malé až střední firmy s tím rozdílem, že naše firma běží díky dobrovolnické práci.

V reálných obrysech řídit naše středisko znamená připravit, svolat a často i vést jednou měsíčně sřediskovou radu, což je orgán, který schvaluje důležitá rozhodnutí týkající se střediska, je tvořený například vedoucími oddílů, které pod středisko patří. Vedoucí zodpovídá za veškerou administrativu kolem fungování střediska, podpisy smluv a shánění financí pro naši činnost, hospodaření a účetnictví, vzdělávání vedoucích a podobně. Naštěstí na to není vedoucí sám, má svého zástupce a o většinu oblastí se stará někdo z dalších dospělých členů střediska.

Řízení střediska není ale jen o té práci a papírování, já pořád rád jezdím s dětmi na výpravy nebo tábor, vyrazím s ostatními vedoucími do hor a podobně. I když to není tak často, jako když člověk vede oddíl.

Přináší vám řízení střediska nějaké zkušenosti do soukromého života?
Rozhodně. Jako největší zkušenost vnímám umění práce s lidmi. Zkušenost v komunikaci s obcí nebo médii také není k zahození.

Jak jste velké středisko, kolik ho tvoří oddílů a zhruba počet členů?
Ve vedení střediska jsem teď osmým rokem a za tu dobu jsme se z necelých padesáti členů přiblížili na devadesát. Máme celkem čtyři oddíly, dva jsou dětské, ve třetím se sdružují mladí mezi 15-26 roky a poslední je takzvaný oldskautský, kmen dospělých. Největší je chlapecký oddíl, který má kolem třiceti členů.

Uplatňujete při řízení střediska nějaké principy?
Snažím se vnímat ostatní, hledat jejich motivace a na ty pak reagovat. Nenutit nikoho do ničeho, co by nechtěl dělat. Učím se od věcí upouštět, když vidím, že na ně není síla, snažím se, aby nikdo z v uvozovkách mých vedoucích na nic nebyl sám. S mým zástupcem se snažíme, aby ostatní věděli, že se na nás ve vedení mohou kdykoliv s čímkoliv obrátit a že je podpoříme. Snažím se pamatovat na hlavní myšlenky skautingu a to, jakým směrem máme jít. Snažím se, aby si vedoucí několikrát za rok našli čas sami na sebe v rámci naší organizace a něco společně podnikli, bez dětí a nabrali novou sílu a inspiraci do další práce.

V čem je odlišné řídit středisko od řízení jiných týmů mimo skauting?
Dobrovolníci jsou mnohem citlivější na zacházení než zaměstnanci, spolupracovníci - mezi skauty mladšími i dospělými jsou pracovní vztahy zpravidla zároveň osobní. To nám sice může pomoci snáz najít společnou řeč, ale občas taková provázanost překáží. V jiných týmech může člověk být trochu tvrdší. Dá se třeba opřít o vědomí, že to a to je jednoduše kolegova práce a on to udělá, i když to není třeba úplně populární činnost. Na skautské poradě by měla být i nějaká zábava, jinak zájem ostatních o účast klesá, je třeba s tím počítat.

Proč jste se rozhodl řídit středisko a co jste si sám dal za úkol?
S minulým šéfem jsme se na našich pozicích vyměnili. Já jsem dělal šest let zástupce jemu a teď dělá zástupce on mě. Vedu středisko, protože to vnímám jako způsob jak podpořit ostatní vedoucí i když se už v Milevsku příliš často nezdržuji. Za úkol jsem si dal předat fungující středisko s činovníky, kteří ví co a jak mají dělat, kde najdou pomoc a nejsou otrávení. Největší úkol je ale najít a připravit budoucí nástupce, kteří středisko převezmou.

Jste aktivní i v dalších kurzech. Co na nich spatřujete, co vám přináší?
Práce na kurzech je něco trochu jiného. Je to místo setkání s lidmi s jinou, novou zkušeností.

Na jakých kurzech se podílíte?
Poslední kurz, na kterém jsem pracoval, byl pro dospělé, kteří se ke skautingu po letech vrátili a chtěli si doplnit potřebnou kvalifikaci k práci s dětmi v oddílech. Takový kurz v celé republice neexistoval a bylo velmi zajímavé přemýšlet, jak takovým účastníkům předat zajímavou formou všechny potřebné informace ve velmi krátkém čase třech víkendů. Část kurzu jsme přesunuli do e-learningového prostředí, aby nám při společných setkáních zbylo co nejvíce času na společné diskuze, zamyšlení a sdílení zkušeností a aktivitám s využitím zážitkové pedagogiky. Připravit takový kurz úplně od nuly byla velká výzva.

Co vůbec skauting znamená ve vašem životě?
Skauting vnímám jako dobrodružnou cestu k hodnotám, které by měl každý slušný člověk uznávat. Cestu, na jejímž konci je zase o něco lepší svět. (úsměv)