Jedním dechem ale hned dodává, že šlo spíše o pocit nebezpečí, než že by jim jako turistů reálně něco hrozilo. „Izrael je stát ekonomicky postavený na turismu a to všichni dobře vědí. Ve chvíli, kdy by se něco stalo turistům, byla by to obrovská rána pro celou zemi, což si moc dobře obě strany uvědomují."

Výprava 14 studentů a pedagogů písecké a vodňanské střední školy strávila v Izraeli týden na přelom listopadu a prosince. V době, kdy se Česku vystavují betlémy, se studenti procházeli po Betlémě, navštívili samozřejmě i místo narození Ježíše Krista. „Není to ale žádný chlév. Nečekali jsme, že tam bude stát majestátní kamenný chrám. Ten má velmi nízký vchod, tak aby se každý, kdo vchází, musel symbolicky poklonit," vypráví studentka Natálie Bystrovová.

Aby se dostali k samotnému místu narození, museli použít trochu ostřejší lokty. „Není to tam nijak organizované, a pro věřící turisty jdepochopitelně o velký zážitek. Byli jsme tam se skupinou Poláků, kteří zpívali písně," vzpomíná student David Benetka.

Studenti písecké obchodní akademie strávili v Izraeli týden na přelomu listopadu a prosince.

Písečtí studenti během týdenní expedice do Izraele navštívili Jeruzalém, který je spojen s posledními dny Ježíše z Nazareta. Viděli například Getsemanskou zahradu či místo jeho ukřižování a hrob, ale i místo posledního odpočinku sudetského Němce z moravských Svitav – Oskara Schindlera, dále Betlém, Jericho, pevnost Masadu, Mrtvé moře, Nazaret, Kafarnaum, Galilejské jezero, Golanské výšiny, křižácké Akko a Tel Aviv.

Jako první zážitek ale hned zmiňují důkladnou prohlídku na hranicích. „Byl to v podstatě výslech. Dost nás to zaskočilo. Kontrola byla čtyřfázová a ptali se nás na spoustu věcí, jestli si člověk balil zavazadla sám, kdo mu pomáhal, jestli si kupoval věci sám, byl u toho, když se kupovaly," popisuje Natálie Bystrovová. Že je bezpečnost pro Izraelce zásadou číslo jedna, bylo pak vidět i v ulicích Jeruzaléma. „Bylo tam občas víc vojáků než obyčejných lidí," podotýká David Benetka.
Písecká expedice dorazila v pátek, tedy den před židovským šábesem, tedy každotýdenním svátkem, kterým končí týden. „Navíc se ještě slavila chanuka, která trvá osm dní. Hned první den jsme viděli zástup několika stovek ortodoxních Židů, což se v Česku opravdu nepoštěstí. Tady máte štěstí, když v Praze natrefíte na dva pohromadě," podotýká s úsměvem David Benetka.
Ředitel školy Pavel Sekyrka se do židovského státu vracel po dvou letech, pro všechny ostatní členy „expedice" to byla premiéra. Díky zkušenosti Pavla Sekyrky prožili velmi hektický týden a oslavu chanuky zažili například přímo v židovské rodině. „Byla to vlastně náhoda. Seznámili jsme se tam se Židovkou, která nás pozvala k sobě do vesnice, což byly vlastně jen mobilní buňky na kopci. Šlo o vesnici vytvořenou teprve před dvěma lety. Pozvala nás k sobě právě na oslavu chanuky, při které zapalují každý den jednu svíčku na zvláštním osmiramenném svícnu zvaném chanukija a zpívají písně. Když se nás tam nahrnulo čtrnáct, tak dost koukala, ale musím říct, že lidé jsou v Izraeli velmi přátelští a ochotní. I když jsme někomu vlezli na pozemek, vždy nám nabízeli pomoc, nikdo nás nevyhnal," zdůraznila Natálie Bystrovová.

Velkým zážitkem pro studenty bylo putování pouští: „Města navštívíte v každé zemi, ale poušť má své kouzlo. Rád bych se tam znovu na několik dní vrátil," říká David Benetka.

I když v posledních dnech zaplavily noviny fotografie Izraele pod sněhem, v době návštěvy Písečáků panovalo úplně jiné podnebí. „Vlastně člověku ani nepřijde, že jsou Vánoce, když všude kvetou květiny, vy se potíte ve třiceti stupních Celsia. Do toho jsme dorazili do křesťanské části Betléma, kde jsme najednou viděli ozdobený vánoční strom, zpívaly se koledy. Bylo to hodně zvláštní. Navíc se na malém prostoru prolíná svět a tradice arabské, židovské a křesťanské, to jinde nezažijete," připouští studentka.

Studenti písecké obchodní akademie strávili v Izraeli týden na přelomu listopadu a prosince.

Ta si spolu s ostatními kolegyněmi vyzkoušela i jízdu na oslu v ostré horské soutěsce ve dvacetiprocentním stoupání. Písecká expedice narazila u skalního chrámu svatého Jiří na beduína s oslem. „Pamatoval si našeho ředitele z doby před dvěma lety, kdy tam byl. Dostali jsme hned akční cenu," směje se Natálie.

Muži museli soutěsku absolvovat pěšky a po svých vystoupali o den později i na skalní pevnost Masadu. „Masada má velmi silný příběh. Když měla v roce 73 padnout do rukou Římanů, kteří ji nemohli dobýt, tisíc Židů včetně žen a dětí ji noc před jejím pádem raději vypálili a spáchali hromadnou sebevraždu, než aby se nechali okupanty pokořit. Proto také izraelští vojáci skládají vojenskou přísahu a při ní říkají, že Masada nesmí padnout podruhé," vysvětlil Pavel Sekyrka.

Výstup na Masadu je v Izraeli tradiční záležitostí, absolvují ho i malé sedmi desetileté děti. „Připravují se na něj a těší se na to. Celou cestu se povzbuzují, zpívají, tleskají a mávají izraelskými vlajkami. Nám stačil jen samotný výstup," vzpomíná David. „Je to pro ně otázka národní hrdosti. Něco takového v Česku také nezažijete," dodává Natálie.

Členové expedice se v Izraeli setkali i se strakonickou rodačkou Hanou Malkou, jejíž prarodiče mívali domek v Písku v kopci pod dnešním Vajaxem. „Po prožitých hrůzách v Terezíně a Osvětimi odjela v roce 1946 do Izraele. Tehdy to byla jen samá poušť. Zvolit si místo civilizované Evropy takovou nepohodu a všechno v ní od základů vybudovat zaslouží úctu. Vyprávěla nám, jak během arabsko-izraelského konfliktu v roce 1948 pronášela na hrudi ukryté granáty přes anglické hlídky. I v osmaosmdesáti letech chodí čtyřikrát týdně do práce a předcvičuje gymnastiku. Je krásné vidět ji šťastnou, jelikož žije v zemi, kterou ona i všichni Židé považují po dvou tisících let tragického putování po Evropě a Asii, opět za svoji," zdůraznil Pavel Sekyrka.