Po jejím odchodu jsem tuto zálibu převzal po ní. Přikoupil a vysadil jsem další růže a starám se o ně. Krémově bílá růže, kterou na své zahrádce před mnoha lety sázela moje maminka, nám vyhnala jeden šlahoun do výšky 3 m. Nestačila však rozkvést.

Nějaký vandal, zloděj či milenec ji ze 3.10. na 4.10. utrhl. I tací jsou mezi námi lidé. Těšil jsem se, až její poupě rozkvete, její květy vždy krásně voněly, že růžičku odříznu a dovezu na hrob svých rodičů. Už se tak nestane. Jen si říkám. Kde asi krásné poupě skončilo.

Josef Fuka