Podle pamětníků první němečtí vojáci přišli do města přibližně v 8.15 hodin. Už několik hodin před tím začalo písecké četnictvo s ničením tajných a důvěrných dokumentů, u kterých nebylo žádoucí, aby se Němcům dostaly do ruky. Však také jeden z prvních zásahů směřoval proti městské policii. Ta byla odzbrojena a po městě byla vylepena vyhláška, že německé vojsko přebírá moc v Písku. Zároveň byl vydán zákaz nočního vycházení v době od 21 do 6 hodin.

15. března 1939
Události 15. března 1939 i jiné si Písečané připomenou v pátek 15. března v 10 hodin před radnicí na Velkém náměstí. Uskuteční se zde pietní shromáždění, které pořádá místní jednota Československé obce legionářské spolu s městem Písek a partnery z projektu Písek nejen pětačtyřicátý.

Dění ve městě společně s rodiči sledoval také tehdy šestiletý Josef Zeman, jehož rodina bydlela naproti lázním v Jeronýmově ulici. „I po mnoha letech si ty události dobře vybavuji. Po ulicích pochodovali vojáci se zbraněmi připravenými ke střelbě. I když jsem vzhledem k věku všemu nerozuměl, měl jsem takový nepříjemný pocit. A nebyl jsem sám. Rodiče nechtěli, abychom se sestrou chodili ven, bylo to příliš nebezpečné, ale my jsme byli zvědaví,“ vzpomíná Josef Zeman, který si v souvislosti s 15. březnem 1939 vybavuje ještě jednu vzpomínku. „Do Písku přijely německé polní kuchyně a na několika místech jejich obsluha začala zdarma rozdávat eintopf. Většina Písečáků dávala najevo svou hrdost a polévku si nevzala,“ doplňuje Josef Zeman. Rodiny velmi zasáhlo to, že Němci stanovili poměr marky a koruny jedna ku deseti.

K tísnivé náladě ve městě přispělo i první zatýkání. Hned 16. března bylo zatčeno 21 osob jednak podezřelých z komunistické činnosti a jednak Židů a německých antifašistů, kteří utekli ze Sudet. Pohnutý začal být zejména život Židů ve městě. „Naše zahrada a zahrada obchodníka Khona, jehož žena byla katolička, sousedily a právě na zahradě se obě rodiny scházely k přátelskému posezení a my, děti, jsme si společně hrály. Potom, když se na Židy začal valit jeden zákaz za druhým, otec jim z venkova vozil chleba a maso, i když za to hrozil trest smrti. Jednoho dne se sousedé přišli s námi rozloučit, že prý odjíždějí za prací dál na východ. Pan Khon i jeho žena skončili v koncentračním táboře Terezín, vzájemně však o sobě nevěděli,“ zakončil povídání Josef Zeman.

Písečáci se s útlakem nikdy nesmířili

Druhý den po okupaci Němci nařídili sejmout státní znaky bývalé republiky ze všech budov. Jediný státní znak, který unikl pozornosti, byl na bráně dnešního Zemského hřebčince. Písek musel zrušit čestné občanství města prezidentu Eduardu Benešovi a později i politiku Milanu Hodžovi.

Změnit se musely také názvy některých ulic a náměstí. Například Velké (Riegrovo) náměstí bylo přejmenováno na Viktoria Platz, Fügnerovo náměstí na Adalbert Stifter Platz, Tyršova ulice na Richard Wagner Strasse nebo Palackého sady na Schrenk Anlagen. Právě z tohoto parku musely zmizet sochy Františka Palackého a Adolfa Heyduka a pomník padlým ve Velké válce. Písek přišel také o zvony z věže děkanského kostela Narození Panny Marie, které byly zrekvírovány pro válečnou výrobu.

Příjezd německých okupantů do Písku.

Příjezd německých okupantů do Písku. Foto: Archiv Prácheňského muzea

Dalším činem fašistů hned po obsazení města bylo vyhledávání konfidentů mezi místním obyvatelstvem. Bohužel bylo nemálo těch, kteří s Němci spolupracovali, udávali své sousedy a známé, z nichž někteří skončili v žalářích, koncentračních táborech a na popravištích. Podle údajů uvedených v knize Jiřího Práška nazvané Písecké 2. tisíciletí byly více než dvě desítky těchto fašistických přisluhovačů po válce mimořádným lidovým soudem odsouzeny k trestu smrti a popraveny. Téměř stejný počet kolaborantů dostal doživotí a více než pět stovek postihlo několikaleté vězení.

V Písku bylo ale daleko více lidí, kteří se hned od prvních dnů okupace zapojili do aktivního odboje. Další se nechtěli smířit s útlakem a odešli do zahraničí. Za všechny připomeňme desítky pilotů a leteckých mechaniků, kteří bojovali u 310. – 313. peruti Royal Air Force nebo byli příslušníky 1. československého armádního sboru, který vznikl v tehdejším Sovětském svazu pod velením pozdějšího prezidenta naší republiky Ludvíka Svobody.

Velice intenzivní byl v Písku také odboj důstojníků bývalé Československé armády.