Sobotní akci moderovala místní chalupářka archivářka Jitka Křečková, která je autorkou obsáhlé knihy Olešná v průběhu dějin. Obec knihu vydala vloni při příležitosti setkání rodáků. Jedna z kapitol knihy je věnovaná také P. Benediktu Františku Hronkovi.

V sobotu se odhalení jeho pamětní desky ujala starostka obce Miloslava Brožková se zdejším rodákem, starostou městyse Bernartice, Pavlem Souhradou. Ten připomněl i svého strýce, rodáka z Olešné, Václava Hronka: „Do německého pořádku se zamiloval tak, že z kruhu své rodiny vyloučil svého synovce proto, že mu jednou vykládal, že budeme zase svobodní, a potvrzoval to slovní hříčkou z Bible." Příbuzné si nikdo nevybírá. „Ve svém životě jsem si dal za úkol očistit dobré jméno naší rodiny," dodal Pavel Souhrada.

Místní mají pátera Benedikta Františka Hronka stále v povědomí. „Byl to moc hodný člověk, jsem ráda, že jsem mohla být při odhalování jeho pamětní desky," řekla dojatá pamětnice Blažena Šťastná. Dodala, že se na letošní pouť, která se tady dlouhá léta nekonala, moc těšila a je ráda, že vedení obce plánuje v pořádání poutí pokračovat. „Rádi bychom tady obnovili tradice svatojánských poutí vždy v neděli po svatém Jánu," uvedla Miloslava Brožková.

Zatím tu dodržovali jen májku a čarodejnice a také pořádají různé akce pro děti. A právě v sobotu odpoledne po pouti se konala na hřišti také dětská pyžamová párty, která znamenala zároveň veselé odstartování prázdnin. Užily si jí mezi prvními také Stázka Švecová, Noemi, Karolínka a maminka Katka Hájkovy. Nejvíc se jim líbilo skákání v pytli a chození na chůdách. „Mně se nejvíc líbilo soutěžení u babičky – třídění, co nepatří do lesa," dodala Vaneska Krejčová.

Ve vsi žije v současné době 107 obyvatel včetně dvanácti dětí. Z nich se dvě narodily minulý týden. „Kdysi tady bývalo kolem 500 obyvatel, ale hodně jich po válce odešlo do pohraničí a pak jsme tady měli kvůli přehradě od roku 1964 dvacet let stavební uzávěru. Chtěli tady mít jen rekreační oblast. V té době odtud odcházeli mladí stavět si domy do Podolí nebo Slabčic, protože tady stavět nemohli. První dům se tu začal stavět až po roce 1990," vysvětlovala Miloslava Brožková.

Teď tady mají 92 čísel popisných, ale z nich je 64 rekreačních a pak je tu ještě čtyřicet chat. Vedení obce, která má rozpočet kolem 1,8 milionu korun, to nemá příliš lehké. „Letos se mi podařilo zajistit na veřejně prospěšné práce čtyři obecní zaměstnance, kteří pracují především na údržbě obce. Máme tu také dobrou partu lidí, kteří jsou schopni přidat ruce k dílu. Naposledy na brigádách vyčistili břehy a okolí návesního rybníka. Další parta jsou tenisté, kteří si asi před dvaceti lety vybudovali tenisové kurty a starají se o ně," dodala Miloslava Brožková. Bez spolupráce místních lidí a chalupářů by se obci nedařilo.

Jana Fošenbauerová:

„Do Olešné jsem se přivdala, muž tady má kořeny. Žiju tady 15 let a jsem tu šťastná.
Líbí se mi, že starostka jde přímo za lidmi a ptá se jich na názor a také se je nebojí oslovit o pomoc.
Obnovení poutí vítám. Dnes to bylo moc milé a je potřeba, aby věci, které tady byly skryté, se obnovily. Dnes to byl krásný důstojný den, bez ohledu na počasí. Vážím si toho, že jsem při takové akci mohla být."

Vzpomínky na pátera Benedikta Františka Hronka

Rodačka Blažena Šťastná dodnes vzpomíná:
„Velebný pán tady poutě organizoval a vedl, zjednal vždy muziku, družičky nesly sošky Panenky Marie, ženy sochu svaté Anny a muži svatého Jana. Chodili jsme do Borovovan, kde bývalo kázání před kostelem pod lipami, kde jsme přednášely jako drůžičky básničky, které nás velebný pán naučil. 

Pak jsme se vraceli a tady před kapličkou sloužil mši svatou. Pamatuji ho od dětství, protože byl velký kamarád tatínka, navštěvoval nás. Jeho maminka a moje babička byly kamarádky.

Mou sestru Aničku velebný pán křtil u nás doma v rodině. Bylo to krásný, zvedal ji na rukou, slušelo mu to. Bylo mi tehdy deset let, tak si to dobře pamatuji. Měli jsme ho rádi."