V předvečer svých 92. narozenin dostal nezvyklý dárek. Václav Voříšek, předseda milevského městského národního výboru v letech 1971 – 1984, se podílel na odhalení sochy Předjaří. Tu dostal od akademického sochaře Břetislava Bendy, který si přál, aby byla umístěna na veřejném místě. Splnilo se to po dlouhých letech. Figurální socha našla útočiště v městské knihovně a slavnostně odhalena byla v pondělí odpoledne. Přihlížely tomu desítky lidí.

Mezi nimi i Václav Voříšek. „Jsem spokojený, že už sochu lidé mohou vidět. Raději bych ji viděl před školou. Udělat tam hezký park a dát tam růže Ludvíka Večeři, který vypěstoval pro Milevsko speciální růži. Jmenuje se Milevsko. Tam by to sedělo," hodnotil Václav Voříšek, který sochu dostal kolem roku 1978.

O umístění bronzové sochy ztvárňující nahou ženu se dlouho diskutovalo. Padaly návrhy jako lokalita Vzor nebo právě areál 1. ZŠ T. G. Masaryka. S tím nesouhlasil bývalý žák školy Daniel Kohout, který to označil za nemorální. Řadě lidí to ale nevadilo. Je to umění, argumentovali. Na konec socha našla místo v městské knihovně.

Za to je ráda i ředitelka Petra Bláhová, která na slavnosti promluvila. „Bývá zvykem, že se tu několikrát do roka scházíme při vernisážích výstav, ale dnes je setkání výjimečné. Jsem potěšena, že se odehrává právě v městské knihovně a že čtenáři a návštěvníci knihovny budou mít to potěšení setkávat se se sochou Předjaří," řekla Petra Bláhová přítomným.

Starosta Ivan Radosta vyzdvihl osobnost Václava Voříška. „Pan Voříšek sloužil městu a občanům jako starosta třináct a půl roku. Máme tu spoustu památek na pana Voříška, které slouží dodnes. Nebýt jeho osobně, řada z nich by ani nebyla. Jedná se o 2. základní školu, základní uměleckou školu, k ní přiléhající školku a jesle, zimní stadion, hotel Stadion, viadukt u Bažantnice…," vyjmenoval Ivan Radosta, který Václavu Voříškovi předal během pondělní slavnosti pamětní medaili. Její udělení schválili radní města všemi hlasy. „Pan Voříšek mi chodí na radnici občas radit. Vždycky, když mě předbíhá na schodech, mi říká: „Sochu byste už měli umístit. Měli byste se podívat na sváry na střeše zimního stadionu." Já si toho nesmírně cením," dodal starosta.

Synovec sochaře Břetislava Bendy Václav Vyskočil neskrýval radost, že socha opustila depozitář Milevského muzea a veřejnost ji může obdivovat. „Časem uvidíte, že hodnota soch roste. Když pojedete po republice, strýčkovy sochy najdete v Sedlčanech či v Karlových Varech. O tom, že jsou vzácné, svědčí třeba Dívka s jablkem, která byla odcizena. Musel na to mít někdo jeřáb," řekl Václav Vyskočil, podle kterého byl jeho strýc milý a společenský, měl i obchodního ducha.

Sochař Břetislav Benda, který se narodil v roce 1897 v Líšnici, měl podle slov ředitele Milevského muzea Vladimíra Šindeláře zajímavý osud. „Břetislav Benda pocházel z učitelské rodiny. Vychodil obecnou školu v Líšnici a měšťanskou v Milevsku. Už tehdy bylo vidět jeho velké umělecké nadání, rodina rozhodla – byť ta oběť nebyla malá – že bude pokračovat na kamenosochařské škole," připomněl Vladimír Šindelář.

Doplnil, že další životní pouť Břetislava Bendy se zdála být jasná. „V roce 1915 složil přijímací zkoušky na akademii výtvarných umění na sochařský obor u nikoho menšího, než byl slavný sochař Josef Václav Myslbek, který ho přijal do své školy. Ovšem byl rok 1915, celá Evropa se zmítala ve válce a Břetislav Benda narukoval ke 102. pěšímu pluku do Benešova a už zakrátko se ocitl na italské frontě," líčil ředitel.

V létě 1917 byl Břetislav Benda zraněn. Kulka z kulometu zasáhla obě jeho dlaně. „Zranění rukou jsou pro sochaře obzvlášť nepříjemná a tragická. Naštěstí se zranění ukázalo jako relativně léčitelné, byl převezen do Čech a na frontu se až do konce války nevrátil," doplnil Vladimír Šindelář.

Břetislav Benda školu dokončil v roce 1922. Mezi jeho díly byly především sochy žen, později se věnoval vážnějším tématům – jde o sousoší Lidé bez domova a Lidická matka nebo o dílo Osvobození, jehož originál stojí v ruském Volgogradu.

Břetislav Benda byl v roce 1966 jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1973 se mu dostalo cti, že dostal titul národního umělce. Sochař zemřel ve své střešovické vilce v roce 1983 ve věku 86 let. „I přesto, že od jeho smrti uplynulo poměrně hodně času, Břetislav Benda a jeho díla do dneška zůstávají velmi významným milníkem a velmi významnou hodnotou 20. století," dodal ředitel.

Socha nahého muže neprošla
Kolem umístění sochy Předjaří se v Milevsku diskutovalo. Připomněl to i Vladimír Šindelář. „Někdo měl pocit, že odhalená dívčí postava je do nějaké míry pohoršující. Nevím… Každopádně to nebyla první situace tohoto druhu. Po první světové válce zhotovil Jan Štursa návrh na sochu s názvem Raněný, která měla symbolizovat utrpění vojáků za první světové války. Socha měla být umístěna před Staroměstskou radnicí a Břetislav Benda měl model provést v životní velikosti. Tehdy se neznámá pisatelka do Národní politiky ozvala, jaký že to bude pomník, ona se přece nebude dívat na sochu nahého muže. Kvůli tomuto článku z realizace sešlo," vyprávěl Vladimír Šindelář.