„Školu slavnostně otevřeli roku 1889. Příští rok tedy oslavíme 125. výročí," říká místní kronikářka Ivana Pleskačová.
Pokud nakouknete dovnitř patrové budovy, vrátíte se o desítky let zpět. Dýchne na vás minulost. Na dveřích ještě najdete staré cedulky označující třídy, dále škamna i tělocvičné nářadí.
„Rádi bychom chtěli příští rok uspořádat setkání rodáků a část prostor této školy využít k výstavním účelům," říká k chystaným oslavám Ivana Pleskačová.
Tradice školství je ale v Oseku starší než rok 1889. Podle školních a obecních kronik, jak Ivana Pleskačová zpracovala, byl první školou v Oseku dům čp. 32, tehdy U Smrčinů. Sem se škola přestěhovala roku 1814, předtím děti chodily do Milevska a poté do Velké. „Ve Velké jim zakázali učit, protože tu nebyly vhodné prostory. Ty našli tady," vrací se k začátku školství v Oseku Ivana Pleskačová.
Jak doplňuje, školy se hodně stěhovaly. Od roku 1856 děti docházely do čp. 42, pak (od roku 1859) do čp. 38 a následně (od roku 1864) do čp. 16. „Poté rozhodli, že je nutné udělat školu úplně novou. Podle kroniky byly o školu velké tahanice mezi Velkou a Osekem. Velká chtěla školu ve Velké, Osek zase v Oseku. Pan Čunát, který měl nahoře v Oseku pozemky, odprodal kus a začala se tu stavět škola," popisuje kronikářka, co vedlo k postavení nové školy.
Jednou z pamětnic na osecké školství je dnes dvaaosmdesátiletá Anna Procházková, která celý život žije v Oseku. Do první třídy tu nastoupila v roce 1937. Jedna z jejích nejsilnějších vzpomínek není na první školní den, ale na 14. září.
„To jsme potkali paní řídící na schodech a plakala a říkala: Děti zlaté, umřel nám Tatíček," vzpomíná na smrt prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. „Když jsme přišli do třídy, byla tam Masarykova fotka na koni a přes ní byla daná široká černá stuha," vybavuje si seniorka, která, jak říká, má na oseckou školu ty nejlepší vzpomínky. Do školy se na nějaký čas vracela i jako dospělá. Uklízela tu.
Většina z bývalých škol jsou dneska rodinné domy. Děti se ale také učily ve víceúčelové budově, kde se dnes nachází obecní úřad, hospoda či knihovna. Druhou „školní" obecní budovou je bývalá škola. Ale ta měla namále. V roce 1995 obec uspořádala referendum o osudu školy. „Většina lidí se vyslovila pro její prodej," připomíná Ivana Pleskačová.
Osek tedy nabídl školu k prodeji, ale nikdo o ni zájem neměl. „Obec se ji snažila prodat několikrát. Jedná se ale o velkou budovu a nejsme úplně někde v centru, kde by ji šlo využít, a nebo nikdo nevěděl, co s ní, takže ji zatím nikdo nekoupil," vysvětluje kronikářka. A co obec, ta nemá s objektem žádné plány? „Obec má málo peněz, aby ji celou opravila. Rádi bychom s ní něco udělali," dodává kronikářka Ivana Pleskačová.
Žáci se v Oseku naposledy učili ve školním roce 1978/1979. Na začátku devadesátých let škola po nějakou dobu sloužila pro výuku češtiny pro Vietnamce a poté byla Milevskem pronajata Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako sklad. Zpět obci byla předána před třiceti lety, nicméně ve velmi špatném stavu…
Nyní děti z Oseku, kde trvale žije 137 obyvatel, jezdí do základní školy do Milevska a do školky do Milevska či do Zbelítova.
