“Pokračujeme v tradici. Pravidelné darování krve nám přerušil covid, ale jsem ráda, že se situace vrátila do normálu a my tu můžeme být už po třinácté,” říká s radostí Marcela Zájedová, kterou k myšlence dárcovství krve studentů přivedl její otec.

“Na úplném začátku se přihlásilo snad padesát studentů. Postupem let se počet ustálil na čísle patnáct až dvacet. Je to takový ideál i pro transfuzní oddělení, abychom ho nezahltili,” říká paní učitelka a postupně odškrtává příchozí dárce. I dnes naplní standardní kvótu. Na seznamu výrazně převažují chlapci, ale dlouhodobě je to prý sportovní terminologií řečeno plichta.

“Těší mě, že někteří z žáků pokračují v této činnosti i po škole. Dokonce se najdou tací, kteří pravidelně darují kostní dřeň.” Mezi ně by se v budoucnu mohl zařadit i Matouš Gramblička. Úterý 25. dubna 2023 pro něho už navždy bude dnem, kdy poprvé daroval krev. Vypadá to však, že rozhodně nebude posledním. A chystá se i na další krok.

close Poděkujte hasičům info Zdroj: Grafik redakce zoom_in Poděkujte hasičům

“Viděl jsem facebookový příspěvek naší praktické lékařky, která sdílela příběh malého chlapce. Ten potřeboval kostní dřeň. Chtěl jsem ji darovat přímo jemu. K tomu ale byl potřeba klidovější režim a být k dispozici na určitý termín. Kvůli maturitě a fotbalu jsem to nestihl, ale věřím, že se najde jiná příležitost,” svěřil se maturant, který mimo pilného studia věnuje energii hájení barev prachatického Tatranu.

Třináctka může být pro někoho nešťastným číslem. Když se však týká takové tradice, jakou je darování krve, nemůže být o negativním významu třináctky žádná řeč.