Jednou z nejvíce zasažených Putimáků byla dvaaosmdesátiletá Marie Slavíčková. Zažila povodně v letech 2002, 2009 i loni. „Jak je voda v baráku, je jedno, jestli je to dvacet centimetrů nebo metr. Už bych to nechtěla zažít, nikomu to nepřeju, byly to nervy," zavzpomínala Marie Slavíčková, která musela být před rokem evakuovaná a strávila zhruba měsíc v putimském penzionu, který sloužil jako náhradní bydlení pro povodněmi zasažené obyvatele.

Po loňském řádění vody musela nechat opravit střechu, okapy, stěny zevnitř i zvenku a vyměnit nábytek. „Bylo to úplně promáčené. Ještě teď ta vlhkost ze stěn vylézá," pokračuje obyvatelka Putimi, která zde žije přes čtyřicet let. „Pocházím z Heřmaně, ale moje maminka byla vychovaná v Putimi. V Heřmani jsme bydleli u Blanice, ale nikdy jsme vodu uvnitř v bytě neměli. To až tady jsem si s ní užila. Na to si zkrátka člověk nikdy nezvykne," doplnila Marie Slavíčková.

V Putimi chtějí letos vyčistit mlýnský náhon

Dneska, rok po povodních, už jsou všichni obyvatelé Putimi zpět ve svých domovech, i když přetrvává špatný stav jedné z nemovitostí. „Stále je staticky ohrožena. Jinak jsou základní opravy na všech stavbách hotové," informoval starosta Putimi Petr Matouš.

Škody na soukromém majetku způsobené loňskou povodní se pohybují kolem dvaceti milionů korun. „Na obecním majetku vznikly škody do sedmi milionů korun," vyčíslil starosta.

Pomocí sbírek se podařilo vybrat přes čtyři miliony korun. Z toho se rozdělilo 2,7 milionu korun přímo mezi obyvatele podle míry postižení, přes 200 tisíc korun dostali dobrovolní hasiči a zbytek šel na odstranění škod na majetku obce.

Největší částku, kterou bude muset v tomto směru obec letos investovat, má stále před sebou. Jedná se o vyčištění mlýnského náhonu, které bude letos dělat. Ministerstvo pro místní rozvoj v květnu rozhodlo o přidělení dotace. „Projekt máme připravený. Do konce roku by měl být náhon vyčištěn," konstatoval Petr Matouš. Z náhonu se odstraní 11,5 tisíce kubíku nánosů, které v něm jsou, což zvýší jeho kapacitu. „Nezabrání to sice povodním, ale pomůže to. Voda se o něco později dostane z koryta," vysvětlil starosta.

Už v průběhu loňských povodní se obec obrátila na Jihočeský kraj a žádala, aby ve spolupráci s Povodím Vltavy prověřil možnosti protipovodňových opatření u mostu přes řeku Blanici na silnici 140/II ve směru Písek – Ražice. „Udělali projekt, který počítal s tím, že by se do silnice vedle stávajícího mostu umístily takzvané Benešovy rámy, tedy by zde vznikly dva další mosty, kudy by mohla voda také procházet. Při poslední povodni silnice držela vodu od Putimi až skoro v Ražickému rybníku a vzniklo tady obrovské jezero, takže bychom potřebovali větší prostor, kudy by mohla voda odcházet," řekl Petr Matouš.

Propočty bohužel ukázaly, že kdyby se opakovala loňská povodeň a už zde byly Benešovy rámy, byl by maximální přínos mezi 20 – 25 centimetry. Náklady by se vyšplhaly až na 40 milionů korun, což znamená, že tato možnost je neefektivní.

Během povodní odvedli spoustu práce i hasiči, proto část peněz, které obec obdržela, putovalo jim. „Peníze byly určené na dovybavení hasičů a opravu techniky. Teď mají dostatek vysokých holínek, plášťů, bund, podařilo se získat další čerpadlo, opravit stříkačku, která odešla, a pracuje se na modernizaci avie," dodal starosta.

Mehelnický potok je častým návštěvníkem zahradnictví

Písek – Vydatné deště v posledním květnovém týdnu postrašily také rodinu Tumpachových, která provozuje zahradnictví u lávky přes ostrov v Písku. Jejich pozemek neohrožuje blízká řeka Otava, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale Mehelnický potok.

„Letos zatím i přes velké srážky zůstal ve svém korytě a žádné škody nezpůsobil," řekla s úlevou v pátek ráno Hana Tumpachová.
Vloni v prvních červnových dnech byla situace nesrovnatelně horší. Voda se z Mehelnického potoka začala vylévat v noci z 31. května na 1. června.

„Hned jsme ve velkém foliovníku začali vyndávat sazenice nahoru na police a za námi už šla voda. Ta zaplavila nejen téměř celou zahradu, ale i v domě se dostala do třiceti centimetrů výšky. Čtyři následující dny nikdo z rodiny nespal, abychom zachránili alespoň něco," jen nerada vzpomíná na loňský začátek června Hana Tumpachová.

Zahradníci měli obavy o sadbu a také o květníky a truhlíky, které si lidé k nim po jaru dávají osázet balkonovými květinami. To, co se nám podařilo dát nahoru na police, to se zachránilo," poznamenala Hana Tumpachová.

I když voda nebyla tak ničivá jako v roce 2002, napáchala dost škod. Smetla a zničila vše v ohromném foliovníku. Hned vedle na záhonu byla původně rajčata, když se Mehelnický potok vrátil do svého koryta, zůstaly tady jen tyčky. Zcela zničené byly brambory a také sadba zeleniny a květin. Skoro nebylo co prodávat.

Zkázu po velké vodě se i tentokrát podařilo velmi rychle zvládnout. Pomohli přátelé a známí, na brigádu přišly i sestřičky z nemocnice, kde Hana Tumpachová dříve pracovala.

Letos je situace jiná. Koryto potoka se sice jeden den naplnilo, ale ven se voda naštěstí nedostala. Rodina Tumpachova zde má zahradnictví více než sto let a vždycky se s vodou musela potýkat, ale v posledních letech jsou záplavy stále častější a ničivější.
Lidé, kteří kolem Mehelnického potoka žijí, se domnívají, že se o to velkou měrou „zasloužila" nedaleká obchodní zóna. Jsou tady velké betonové plochy pro markety a ještě parkoviště a všechna dešťová voda teče do Mehelnického potoka. „Jeho hladina se po hodině vydatného deště zvedne až o metr," uvedla jeden ze svých poznatků Hana Tumpachová.

Zatímco jsme si s ní povídali, stihla obsluhovat zákazníky. „Letos máme co prodávat. Jsme rádi, že můžeme zákazníkům ve všem vyhovět, ať už jde o sadbu zeleniny a květin na záhony nebo na balkony," řekla Hana Tumpachová a stejně jako vloni i nyní zopakovala:
„I když nás Mehelnický potok hodně zlobí, vůbec nás nenapadlo, že bychom zahradu opustili a šli jinam. Stejně jako naši předkové budeme s vodou bojovat."