V jeho domě v Přeborově u Milevska najdeme šváby, mravence či kudlanky. O žádné vetřelce se nejedná. Sedmatřicetiletý Václav Skoupý, povoláním zahradník, tropický hmyz chová a také prodává. „Na péči náročný není," říká.

Už se někdy stalo, že vám nějaké zvířátko uteklo?
Občas se to stane, ale neděje se nic. Většinu živočichů lehce najdu.

Takže nehrozí, že by se vaši sousedé nebo lidé z okolí, když uvidí třeba švába, lekli?
Chovám druhy, které nejsou nijak nebezpečné tím, že by se zabydlely v bytě.  Když vyleze třeba šváb, většinou ho chytím hned.

Daleko by se asi nedostal…

Navíc jsou to hodně teplomilné druhy, takže nehrozí, že by se někde rozmnožily. V naší přírodě by rozhodně nepřežily.

Jaké prostředí pro ně tedy vytváříte?

Pro většinu druhů hmyzu, které chovám, je to prostředí tropů – vysoká teplota a u některých i vysoká vlhkost.

Dům asi nemůžete opustit 
na čtrnáct dní?

To ne, leda mít za sebe náhradu, která by zvířata nakrmila.

Vyžadují každodenní péči?

To zase ne, stačí jednou za čtyři dny. Není to tak náročné  jako chovat třeba domácí zvířata.

Jak tedy péče vypadá?

Musím je nakrmit. Švábi jsou všežravci, živí se hlavně ovocem a zeleninou. Kudlanky jsou dravci, ty krmím hmyzem. Mravenci jsou
v podstatně všežravci, ale  krmí se hlavně mrtvým hmyzem a medem a strašilky jedí listí ostružiníku a maliníku a kapradí.

Kde sháníte mrtvý hmyz?

Kupuji ho na burzách, kde se červi dají sehnat.

Jakou teď máte kolonii?

Mám více kolonií mravenců, chovám kudlanky, šváby  i strašilky. Je to hodně různorodé.

Ty pak prodáváte?

Odchovy prodávám. Vyrábím i formikária  k chovu mravenců.

Je o to zájem?

Průběžně je. Je spousta lidí, která se zabývá teraristikou vůbec, část i chovem hmyzu.

Na co lidé kupují šváby?

Jednak jsou menší druhy, které se rychle množí, ty slouží jako krmivo pro větší živočichy. Větší druhy švábů jsou vzhledově i dost atraktivní samy o sobě. Ty jsou přímo objektem chovu.

Vím, že nejste Jihočech, pocházíte z Prahy. S chovem jste začal až tady v Přeborově?
O hmyz  a chovatelství jsem se začal zajímat někdy ve čtyřech letech. Takže se chovu věnuji celý život.

Kdo vás k němu přivedl?

Začalo mě to bavit asi samotného. Mamka také chovala zvířata, a to hlavně ptáky.

Máte dvě děti. Předáváte jim lásku ke hmyzu a k chovatelství?
Určitě je dobře, když lásku k přírodě budou mít jako k celku, takže včetně hmyzu.

Lze se chováním těchto, jak já říkám, zvířátek uživit?

Kdyby to bylo ve větším, tak dá.

Vy máte na chovatelství vyčleněnou jednu místnost. Neplánujete, že byste rozšířil chov?
Mám to v plánu, větší prostory tu jsou. Jenom zajistit teplo. Máme kotel, přestavěli jsme ho na automat.  V budoucnu uvidíme, jak to bude, abychom vytopili i větší prostory.

Přes léto, když je venku třeba třicet stupňů, musíte také topit?
Ne, to už ne. Důležité je to hlavně přes chladnější období. Přece jenom v domě je chladněji, než bylo v paneláku.

Vaše záliba není moc obvyklá. Kde jste čerpal  zkušenosti, když jste s ní začínal?

Z knížek, které jsem sehnal, z rozhovorů s chovateli a postupně chovem samotným. Začínal jsem pakobylkami, strašilkami a jednoduššími druhy.

Kolik je chovatelů jako vy 
v republice? Setkáváte se s nimi a vyměňujete si zkušenosti?
Těžko říci, kolik jich je. Jsou teraristické burzy po celé republice. Největší jsou 
v Praze, kam přijdou dva tisíce lidí, z toho většina jsou návštěvníci.

Čím je chovatelství tropického hmyzu zajímavé? Proč byste ho doporučil?
Například při chovu mravenců můžete nahlédnout do toho, čeho si tak snadno 
v přírodě nevšimnete. Vidíte, co se děje uvnitř hnízda, komunikaci mezi mravenci, jak kolonie žije, jak funguje. Když jste v přírodě, vidíte svrchu mraveniště. Chovem se tomu člověk přiblíží.

Lze říci, které z chovaných zvířat je nejinteligentnější?

Asi mravenci. Jsou to jediní živočichové s výjimkou člověka, kteří jsou zemědělci, některé druhy pěstují houby, chovají mšice, které chrání před nepřáteli, vedou války, mají rozdělené role 
v rámci kolonie.

Kolik jich v jedné kolonii obecně vůbec je?
Záleží na druhu  – od několika desítek do několika 
milionů jedinců.

Co potřebuje člověk, který by chtěl začít chovat tropický hmyz?
Záleží, čemu se chcete věnovat. Pokud chcete chovat strašilky, stačí malé terárium nebo sklenice, do které dáte listí ostružiníku, trochu rašeliny na dno a to je všechno. Pokud chcete chovat kudlanky, pro jednu stačí třílitrová sklenice, trocha písku na dně, větev a zdroj potravy. Pokud máte poblíž akvaristiku, není problém si koupit moučné červy nebo cvrčky, případně lze nachytat mouchy.

Co se týče chovu mravenců, potřebujete zařízení na chov, kterému se říká formikárium. Je to zařízení, kde je část hnízdní, kde je možné pozorovat, co se děje uvnitř kolonie, a část, kam se vkládá potrava. Pokud máte toto  hnízdo, potřebujete mladou královnu, která založí kolonii, nebo malou kolonii.

V případě švábů stačí nádoba, dobře uzavíratelná,  kterou naplníte z části listovkou, což je zetlelé listí dubové či bukové.

Takže to pro začátek nijak náročné není?

Určitě není a ani na péči. Pokud zvířat nemáte velké množství, nemusíte se tomu věnovat denně. Když zabezpečíte mravence, můžete na týden odjet a nic se neděje.

S jakým tropickým hmyzem se 
u českých chovatelů lze setkat?
S kudlankami, to jsou dravci, strašilky, mezi které patří  pakobylky a lupenitky, pak jsou to švábi, brouci a mravenci. Jejich chov je 
u nás v začátcích. Řekl bych, že je to nejzajímavější.

Čím?

Právě tou jejich civilizací. Tím, jak fungují, jak mezi sebou komunikují a co všechno dělají.