O městě se traduje, že leží v moři lesů. Platí to už několik století – s několika krátkodobými přestávkami byly lesy v majetku Písku od roku 1641 do roku 1959. Potom byly předány státu a v roce 1991 se do vlastnictví města vrátily. Písečtí věří, že už je to navždy. O 6500 hektarů se stará společnost Lesy města Písku.

Právě uprostřed moře lesů v Píseckých horách se nachází jeden z objektů označovaný jako „rodinné stříbro", většina obyvatel se ho nechce vzdát a proti prodeji jsou i zastupitelé. Chata Živec, která pojmenování získala podle živcového lomu. „Původně se místu říkalo U Obrázku podle obrázku Panny Marie zavěšeném na mohutném smrku na nejvyšším bodě cesty do Kluk. Smrk byl odstraněn v roce 1933 při úpravě okolí nově postavené chaty," připomněl Jiří Fröhlich v knize Písecké hory známé i neznámé.

Chata Živec byla v roce 1933 postavena z iniciativy místního odboru Klubu československých turistů. Původně poblíže tohoto místa stál pouze dřevěný přístřešek pro dělníky z nedalekého živcového lomu, ve kterém se později prodávalo občerstvení a pivo pro výletníky. Na štítu chaty můžeme dodnes číst verše básníka Jaromíra Boreckého: „Poutníku postůj. A odpočiň zde, než nad Mořem lesů k poháru krásy tam žíznivý přichýlíš ret."

Turisté usilovali o postavení zděné chaty už mnohem dříve, protože živcový lom s mnoha zajímavými a v některých případech i unikátními minerály, lákal do této lokality mnoho návštěvníků. Jako první vystoupil s tímto návrhem už v roce 1910 profesor Josef Rybička, ale příslušný fond byl zřízen až po skončení první světové války. V roce 1933 se stavby ujal známý písecký stavitel Václav Bartoška, majitel stejnojmenné firmy. Práce pokračovaly až neuvěřitelným tempem. V dubnu se začalo stavět a již 25. června se chata otevírala.

Podle dobových informací výstavba chaty stála tehdejších 150 tisíc korun. V objektu byla restaurační místnost a vedle velká veranda, dále pět dvoulůžkových pokojíků pro letní hosty a dvě garáže. Auta a povozy se dostaly k chatě po silnici, pěší a cyklisté mohli využít několik dobře značených cest, které vedly většinou lesním porostem. Ostatně písečtí turisté věnovali značení cest a stezek velkou pozornost. V první polovině 19. století jich měli označkovaných na 200 kilometrů, z toho 45 kilometrů jich bylo v Píseckých horách, další v Hradišťském lese, na Sedláčkově stezce a v jejím okolí. V turistickém průvodci se uvádí, že vycházkovým krokem se dojde k chatě Živec za hodinu až půldruhé.

Turisté a letní hosté vyhledávali v chatě Živec nejen občerstvení, ale také ubytování. Nájemce však klubu turistů neplatil, a tak provoz byl spíše ztrátový. Proto také Ministerstvo obchodu poskytlo v roce 1948 píseckému Klubu československých turistů, řečeno současnou terminologií dotaci ve výši 200 tisíc korun. Turisté mohli alespoň pořídit a opravit na stezkách železná zábradlí, železobetonové lávky a mostky.

Chata Živec, nedaleká rozhledna Jarník i další místa v této lokalitě jsou častým cílem vycházek nejen Písečanů. „Už ani nespočítám, kolikrát jsem se zastavil na chatě Živec, nebo prošel kolem ní. Nejprve to bylo s kamarády a potom s rodinou. Scházela se tady dobrá parta, často jsme zpívali za doprovodu kytary," zavzpomínal Tomáš Franců. Jako zastupitel se připojil k těm, kteří pokládají chatu za rodinné stříbro.
Chata tedy stále patří městu Písek a jejím nájemcem je již šest let Josef Keclík. Turistická ubytovna pro jednotlivce i skupiny patří k nejlevnějším v regionu, ale na služby, ať již ubytovací nebo stravovací, si nikdo nestěžuje. „Vyžádalo si to však značné investice. Kompletní rekonstrukcí prošla v přízemí kuchyně, značné úpravy se dělaly také v kuchyni, kde je nový bar a rekonstrukcí prošlo rovněž sociální zařízení. Další rekonstrukci bude chata, kde je pětatřicet lůžek ve dvanácti pokojích, už brzy potřebovat," informoval nájemce chaty Živec Josef Keclík.

Chatu Živec proslavily také film a televize. Mnohé snímky jsou už z kategorie pro pamětníky. Například se zde natáčely scény z norovacích zkoušek pro film Hogo fogo Homolka režiséra Jaroslava Papouška, nebo některé scény z televizní silvestrovské komedie Bohouš a jeho syn. Rovněž zde vznikaly exteriérové scény pro film režiséra Františka Filipa Lístek do památníku s Karlem Högerem a Blankou Waleskou v hlavních rolích.