Jak se cítí třeba fotbalista FC Písek Pavel Nohava? „Nemám s tím žádný problém, je mi vcelku jedno, jestli je velké horko nebo ne. Když se napiju a poleju vodou, tak je to v pohodě," říká Pavel Nohava.
Jsou typy sportovců, kterým vedro vyloženě vyhovuje, libují si v něm. Pak jsou naopak bahňáci, kteří mají radši marast – déšť a bláto. Pavel Nohava patří jako většina fotbalistů do první skupiny. „Pro mě je rozhodně lepší, když je sluníčko," usmívá se.
Pitný režim je ale ve vysokých teplotách hodně důležitý. A nejde přitom jen o doplnění tekutin po výkonu, ale i před ním a během něj. „Piv vypiju po výkonu pořád stejně, tam je jedno, jestli je horko nebo zima," říká s nadsázkou.
Ale před utkáním nebo tréninkem a po nich nepatří střední záložník FC Písek k velkým pijanům. „Když se nad tím zamyslím, tak já toho vlastně moc nevypiju. Ani přes den v práci. Nepotřebuju pít každou chvíli. Při normálním utkání se napiju o přestávce, tak maximálně tři deci, a to mi stačí," přemítá.
Když ale teploty stoupnou ke třicítce, spotřeba vody i u Pavla Nohavy rapidně stoupá. „Počítám, že dneska jsem vypil tak litr," řekl po středečním 'horkém' utkání s juniorkou Táborska.
Přitom si ofenzivní záložník uvědomuje, že jeho pitný režim je dost nezvyklý. „Uvědomuju si, že bych měl pít víc, ale nějak to prostě nepotřebuju. Snažím se pít čistou vodu, ale moc mi nechutná, takže piju spíš sladké. Když není nic jiného, tak iontové nápoje, ale přednost dám normální sladké limonádě," uzavírá.

Mnoho lidí se shodne na tom, že co se týče počasí, nejhorší jsou teplotní výkyvy. S tím souhlasí i Filip Hanzlík, číšník v italské restauraci San Marco v Písku. „Tuto práci dělám už deset let a počasí velmi ovlivňuje náš pracovní den. Vedro je velice náročné, když je přes 25 stupňů, člověk je pak více unavený, natékají mu nohy a nemá tolik energie," říká Filip Hanzlík. Pracuje dvanáct hodin denně a je znát, jestli je zima či teplo. „Přísun tekutin samozřejmě pomáhá, ale měli bychom si dávat pozor na to, abychom nepili vychlazenou vodu. Svádí to k tomu, já sám jsem tohle nedávno udělal a pak jsem se léčil s angínou. Tělo má tendenci se samo ochlazovat, nemáme tu ani klimatizaci, protože když přijdete ze zahrádky do místnosti, kde běží klimatizace, je to šok a není to zdravé a snadno se pak stane, že je člověk nemocný. I když se mi stalo i to, že jsem měl úpal nebo úžeh z toho, jak byla místnost přehřátá. Tělo si podle mě zvykne na teplotní rozdíly, v zimě tu stejně běží pec, takže na vedro jsme tu zvyklí," podotýká Filip Hanzlík.

Černé oblečení s dlouhými nohavicemi i rukávy a rozpálené střechy či půdy. S tím se musejí v tropiských teplotách potýkat kominíci. „Na půdě, kde se nedá ani větrat, je samozřejmě horko. Nosíme sice přes léto odlehčené oblečení z letních materiálů, ale pořád je to černé a musíme mít dlouhé kalhoty," říká písecký kominík Luboš Marek. Sám se v horkém počasí nejlépe chladí tak, že se snaží hodně pít.
Práce neobnáší jen kominictví jako takové, ale například i frézování či vložkování komínů. „I tak ale musíte být na střeše. Používají se při tom třeba speciální deštníky," dodal kominík Luboš Marek.