„Před několika lety jsme se domluvili s Institutem Terezínské iniciativy v Praze, že bychom chtěli tento fond veřejně zpřístupnit v rámci projektu Databáze romských obětí holocaustu, který byl podpořen nadací Bader Philantropies. Oni tedy tento fond digitalizovali a odborníci z našeho archivu jej následně přizpůsobili našim podmínkám. Takže hledat v tomto fondu mohou badatelé jak u nás, tak i na stránkách Institutu Terezínské iniciativy,“ přibližuje, jak nápad vznikl, ředitel SOA Třeboň Václav Rameš.

Téma koncentračního tábora v Letech bylo již hojně medializováno, co si od jeho zveřejnění slibujete?

Kolem cikánského tábora v Letech a jeho předchůdců vzniklo plno legend, nepravd a bylo to mnohokrát i politicky zneužito. Přitom jde přece o lidské oběti, a ne o to, jak si kdo chce honit své politické triko. Tohle mi vždy nesmírně vadilo, vadí a bude vadit. Proto pokládám tento počin za nesmírně důležitý. Existuje přitom hodně článků a studií, které pravdivě tuto hroznou etapu našich dějin popisují. Problém odborné literatury však tkví v tom, že se ne vždy dostane k širší veřejnosti. A pak přicházejí mírně poučení „badatelé“ a vytrhávají věci z kontextu tak, jak se jim to hodí.

Objevili jste nějakou informaci, která by o táboře v Letech „řekla“ něco nového či nečekaného?

Archiváři fond důvěrně znají, takže pro nás nic nového nebylo ani po digitalizaci. Nové to bude pro zájemce o naši národní historii, protože mají možnost vidět fond celý a osobně z pohodlí svého domova.

Velmi bych si přál, aby jej studovali mladí lidé. Dnes totiž žijeme v době, kdy se historických témat často ujímají divné osoby, které naši historii překrucují a veřejnost tak matou. Německá okupace například je vykládána různě a někdy hodně zmateně až zákeřně. Ať už je to kvůli neznalosti či prodejnosti dotčených, je to v každém případě špatně. A tak je tady tento digitalizovaný fond i jako pokus o to, aby se lidé sami přesvědčili o faktech, o událostech té doby a samozřejmě o velké tragédii, která se tady stala. To bychom měli mít především na paměti. Chápu tuto digitalizaci i jako hold těm, kteří touto kalvárií prošli a někteří, bohužel, zaplatili vlastním životem.

Co se lidé mohou z archiválií například dozvědět?

Archiválie poskytují základní informace o vzniku a existenci táborů různého zaměření a významu na katastru obce Lety, zejména v období mezi roky 1940–1943, ale z přesahy před i po těchto datech, konkrétně do roku 1945. Jsou zde například seznamy četníků vyčleněných pro službu v táboře a především písemnosti týkající se internovaných. Jsou dochovány osobní spisy jednotlivých vězňů a písemnosti jednotlivých pracovních skupin. Zdravotní záležitosti a zejména vznik a průběh tyfové epidemie. Ve fondu jsou dále uloženy písemnosti o výstavbě tábora a jeho vybavení a také o hřbitově. Kartotéky obsahují abecedně vedenou evidenci vězňů ve všech etapách jeho vývoje. Je rozdělena na muže a ženy. Součástí fondu jsou dále náčrty vlastního tábora, plánky hřbitova, plán administrativní budovy, plán budovy pro personál a fotografie vězňů. Fotografie, však nedokumentují život v táboře a mají spíše soukromý charakter, navíc jsou z doby, kdy tábor ještě nebyl plně represivním zařízením.

Jak dlouho trvalo, než byl tento fond „dán dohromady“?

Tento fond byl původně uložen v SOkA v Písku. Následně byl v roce 1959 převezen do Třeboně, kde byl v letech 2000 až 2003 uspořádán a zinventarizován. Tedy zpřístupněn. Asi dva roky byl digitalizován a dnes je tedy k dispozici na našich stránkách.

Jak je velký tento fond?

Obsahuje 137 inventárních jednotek. Jde o 19 knih, 9 registraturních pomůcek, 8 knih účetních a 31 kartonů spisů a 2 kartotéky. Dohromady má tento archivní fond téměř 5 běžných/archivních metrů.

Kdo všechno na tomto archivním fondu spolupracoval, než byl dán na web SOA Třeboň?

Archivní fond je oficiálně zpřístupněn od 1. července 2021, ale díky naším odborníkům je tomu tak již od 28. června 2021. Chtěl bych poděkovat Institutu Terezínské iniciativy a především jeho ředitelce Tereze Štěpkové. Spolupráce s ní byla skutečně velice profesionální a především oceňuji její lidský přístup. Její tým byl skutečně skvělý. Za jihočeské archiváře nemohu ani všechny vyjmenovat. Zvláštní poděkování však přísluší především paní Laděně Plucarové v první fázi a paní Markétě Hrdličkové ve fázi druhé. Mohl bych však pokračovat dále. Seznam by byl poměrně dlouhý. Všichni odvedli vysoce profesionální práci a rád jim za to děkuji. Závěrem si dovolím vyslovit přání, aby si už lidé uvědomili, že na každém životu záleží a je jedno zda jsem Žid, Cikán, Čech nebo Němec. Snad k tomu napomůže i poctivé studium tohoto fondu.