Plastiku umělce balancujícího na zídce u táborského gymnázia Pierra de Coubertina chystalo sdružení Hrzán sobě! už od roku 2012. Původně měla být hotová do roka, dlouho se však nedařilo sehnat na ni dostatek peněz.

Sdružení Hrzán sobě! pořádalo benefiční koncerty a představení i veřejné sbírky, na realizaci návrhu akademických sochařek Markéty Melkusové a Lenky Melkusové-Staškové se ale podařilo vybrat jen polovinu z potřebných financí. Projekt se tak na několik let zadrhl.

Celkové náklady na výrobu plastiky zesnulého herce balancujícího na zídce u gymnázia nakonec činily 600 tisíc, polovinu potřebné částky dodala táborská radnice. Výroba sochy trvala zhruba tři měsíce, na zídce je umístěna od 4. listopadu.

„Velice si vážíme iniciativy spolku Hrzán sobě!, kterému se doslova v potu tváře podařilo vybrat polovinu potřebné částky. Rádi jsme zbývající část dorovnali, aby zde socha mohla stát,“ sdělil starosta Štěpán Pavlík.

„Většina velikánů filmu i divadla má pouze bronzové busty, zatímco jeden z postavou nejmenších herců České republiky i Československa má dokonce celou figurku,“ uzavřela svůj proslov k davu přihlížejících Barbora Hrzánová.

Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře, zemřel 24. září 1980 v Praze. Od roku 2012 je pohřben v Táboře. Pozornost na sebe strhával hereckými výkony, ale i zálibou ve výškách. Ke svým dámám často vstupoval oknem. Po pádu z hotelového okna v Ostravě v roce 1976 už nesměl na prkna Činoherního klubu, kde působil od roku 1965. Se zákazem divadla se do konce života nevyrovnal. Pád z balkonu v Praze nepřežil. Zemřel po dvou dnech v nemocnici.
Jeho životní divadelní rolí byl sluha Syr v Mandragoře. Ve filmu exceloval v titulech Nebeští jezdci, Svatba jako řemen, Pension pro svobodné pány, Hlídač, Drahé tety a já, Homolka a Tobolka, Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách aj.