Nejprve nám v naší škole povídala, co si pamatovala o své babičce Anně Budilové. Anna Budilová je jedna z devíti osob, která bude mít v Písku od 5. září svůj kámen a jako jediná z těchto devíti lidí hrůzy války a holocaustu přežila a vrátila se domů, do Prokopovy ulice čp. 362. Zde měl bratr Anny Budilové, Robert Kohn, před válkou výrobnu a prodejnu likérů. Na dalším setkání, tentokráte u ní doma v Prokopově ulici, nám paní Bolardtová poskytla fotografie domu a úřední spisy týkající se stavby a postupného rozšiřování samotného domu a jeho dalších příslušenství. Dle fotografií jsme poznali místa, kde byly fotografie pořízeny. Dozvěděli jsme se zajímavé informace z historie tohoto domu. Byl původně přízemní, další patra byla přistavěna později. Z nákresů vyplývalo, že dům měl být původně patrový, to se tak však nestalo a nám zůstala otázka: „Proč?“ Domníváme se, že nebyl dostatek financí na stavbu patra. Velmi podstatná výrobna likérů pana Roberta Kohna byla uvedena do provozu 12. října 1922. Po válce byla z této výrobny zřízena výrobna trvanlivého pečiva a cukrářská dílna. Dnes je tento de facto přístavek o něco větší a je přestavěný na letní kuchyni, kterou paní Bolardtová se svým manželem užívají.

29. května jsme se zúčastnili dalšího programu, který má souvislost s naším projektem, resp. s píseckými Židy. V písecké synagoze se konala komentovaná prohlídka. Účast byla hojná, spolu s námi se do tohoto objektu přišlo podívat zhruba sto lidí. Při této prohlídce jsme se od pana Josefa Motyky z Prácheňského muzea a judaisty Pavla Šnorka dozvěděli, že během 2. světové války byla synagoga skladem zabaveného židovského majetku, od 50. let pak sklad textilu. Tato prohlídka byla velmi zajímavá a jsme rádi, že jsme tuto stavbu konečně viděli i zevnitř a něco zajímavého se dozvěděli.

Za studenty SZeŠ v Písku zapojené do projektu Kristýna Černá a Hana Štefanová