V Domovince bylo v pátek 22. května pořádně veselo. Protože paní Olga velmi ráda zpívá lidové písničky, nemohl na oslavě chybět harmonikář Jiří Pecín, se kterým zpívala sociální pracovnice Dana Kubešová. Postupně se přidávali i další klienti Domovinky, zaměstnanci tohoto sociálního zařízení a hosté.

S kyticí a dárkem od města Písku přišla jeho starostka Eva Vanžurová. „Přeji vám hlavně hodně zdraví, abychom se tady při vašich dalších narozeninách za rok znovu sešli," řekla Eva Vanžurová oslavenkyni. Ta toho tentokrát mnoho nenamluvila, ale její oči prozrazovaly, že dění kolem sebe pozorně sleduje. Neodmítla ani sklenku vína na přípitek.

Mnohé ze života Olgy Korbelové na ni prozradili nejbližší žijící příbuzní – bývalý primář dětského oddělení písecké nemocnice MUDr. Jiří Prudký a švagrová Božena Korbelová z Českých Budějovic.

Olga Korbelová se narodila nedaleko Košic na Slovensku. Střední školu ukončila maturitou a zanedlouho na to se seznámila s důstojníkem tehdejší Československé armády Josefem Korbelem. Než se však stali manželi, uplynula dlouhá doba. Vzájemný vztah mladých lidí komplikovaly události, které těsně předcházely vypuknutí druhé světové války.

Josef Korbel byl převelen do Čech a mezitím se Slovensko osamostatnilo a vznikl Slovenský štát. Josefa a Olušku, jak jí láskyplně budoucí manžel říkal, však nikdo a nic nemohlo rozdělit. Olga putovala do Čech ilegálně.

Po válce se Josef Korbel vrátil do armády a sloužil u útvaru v Mladé Vožici. Nebyl však s poměry ve vojsku a s chováním některých důstojníků spokojený a emigroval do Francie. „Olga se za ním dostávala dost dramaticky. Moje žena a švagr ji dopravili na šumavský Třístoličník. Na druhé straně na ni čekal manžel a odvezl si ji do Lurd v jižní Francii," zavzpomínal Jiří Prudký.

V novém francouzském domově se paní Olga vzorně starala nejen o domácnost, ale také o zahrádku. Její chloubou a radostí byly především květiny. Při oslavě svých stých narozenin Olga Korbelová řekla: „Chápající manžel, dobrá pohoda a příjemná hudba, to jsou určitě důvody, proč jsem se dožila tak vysokého věku."

Z Francie do Čech se vrátila s těžce nemocným manželem. Po jeho smrti o ni pečují příbuzní. Ti se velmi pochvalně vyjadřovali o zařízení Domovinka a o péči, kterou tady každému klientu věnují. „Navštívila jsem několik sociálních zařízení podobného charakteru a nikde není péče na takové úrovni jako v písecké Domovince," pochválila Božena Korbelová. „Spokojený klient a všestranná péče o něj, to je cíl celého kolektivu pracovníků," uvedl Petr Hladík, ředitel Diakonie Českobratrské církve evangelické v Písku.