Paní Horažďovská pochází z Maletic u Protivína, kde její rodiče hospodařili na menším statku. Byla prostřední ze tří sester, absolvovala pět tříd obecné školy a čtyři třídy tak zvané měšťanky. V roce 1942 se provdala za Josefa Horažďovského, vdovce, který měl tehdy šestiletou dceru. Rodina se přestěhovala do Písku a v roce 1943 se jim narodil syn Josef, o pět let později dcera Ludmila, která však zemřela dříve, než oslavila první narozeniny. Paní Horažďovská se starala o domácnost a celá rodina jezdila pomáhat s hospodářstvím do Maletic. V 50. letech nastoupila do národního podniku Arma, který se později změnil na n. p. Kras a později přešel do n. p. Jitex Písek. Pracovala jako šička a později jako krejčová. V 60. letech změnila profesi a začala působit jako vychovatelka ve Zvláštní škole internátní, kde zůstala až do roku 1979, kdy odešla do penze.

Maturanti jsou na nohou od časných ranních hodin.
Budoucí sestřičky maturují přímo v nemocnici, obhajoba probíhá v kapli

Pracovala ale i v době, kdy byla v důchodu, a to jako vychovatelka ve školní družině, pomáhala ve Zvláštní škole internátní, později dělala vrátnou v domově mládeže. Aktivní byla i v Českém červeném kříži. Jejím koníčkem bylo pletení a móda. „Všude byla oblíbená pro svoji energii, veselou a společenskou povahu. Vždy na sebe velmi dbala a ráda se hezky oblékala. Většinu oblečení si sama šila. Ráda také cestovala, ještě ve svých třiaosmdesáti letech odletěla za svou vnučkou do Kanady,“ řekl o své mamince syn Josef.

V roce 1990 Ludmila Horažďovská ovdověla. Až do minulého roku, kdy se přestěhovala do domova SeneCura, bydlela sama a snažila se být samostatná a nezávislá. Pomáhali jí syn Josef, snacha Jana a asistentky z Mesady, Charity a dalších organizací. Těší se ze šesti vnoučat a šesti pravnoučat.

Petra Měšťanová, mluvčí písecké radnice