Jsi člověk, který umí jasně dát najevo svůj názor, i když se to druhým nemusí líbit, a pojmenovat věci skutečnými jmény. Možná přichází doba, kdy bude tento přístup konečně trochu oceněn. Co si o tom myslíš?

Myslím, že taková doba nikdy nenastane. Ono je podstatně pohodlnější lidem říkat, jak jsou skvělí, úžasní, báječní a pak je pomluvit za zády. Já jim raději příjemné i nepříjemné věci budu říkat do očí a očekávám stejnou věc i od nich. Pak můžete objevit úžasného člověka, který tuto přímost ocení a stanete se velkými přáteli na celý život. Mít pár skutečně dobrých přátel považuji za ten vůbec největší životní dar.

V poslední době ses začal poměrně aktivně věnovat veřejným záležitostem, co tě k tomu vedlo?

Snad to, že jsem za poslední dobu našel spoustu slušných, pracovitých a inteligentních lidí, kteří dokážou poslední zbytky svého volného času věnovat práci pro jiné, ať už jsou to různé charitativní koncerty, plesy či dětské dny. A nevěnujete tomu pak jen svůj volný čas, často jde i o peníze navíc. Ale baví nás to, jsme rádi mezi lidmi. Byl bych rád, aby lidé odhodili své zbytečné antipatie, aby byli schopni spolu více mluvit. Protože jen tehdy můžete zjistit, že váš partner z hovoru je něčím zajímavý a že jeho názory mohou vám i okolí přinést něco dobrého.

Učíš už poměrně dlouho, změnila se školní mládež během té doby? Pokud ano, tak v čem?

Změnila se a dost podstatně. Kdysi jsme si mysleli, že naši žáci ke svému vzdělávání nepřistupují dostatečně vážně, ale mýlili jsme se. Celé generace žáků byly schopné ocenit různé kroužky, soutěže, výlety a i po letech na ně rádi vzpomenou. A byli to opravdu skvělí lidé a my na ně možná tehdy byli zbytečně přísní. Nynější generace si k učitelům dovolí daleko víc negativního. Přitom jsou děti obklopeny skvělou technikou, která za nás byla jen v sci-fi povídkách. Ale všechny takové nejsou. Pořád najdete spoustu dětí, které se chtějí vzdělávat a nové věci je baví. Příležitostí je v našem městě v tomto směru hodně. Měli jsme zde vynikající házenkářky, byli a jsou zde skvělí fotbalisté, hokejbalisté, republikově úspěšní vyznavači BMX či taekwonda. Lidem, kteří se o ně starají, patří za jejich práci můj velký obdiv.


Kromě mnoha jiných věcí jsi anebo přinejmenším jsi býval milovníkem počítačových her. Jaký je tvůj názor na roli virtuální reality v životě současné mládeže?

Virtuální realita je věc, která je schopna pomáhat v různých odvětvích lidské činnosti. Je schopna simulovat fyzikální děje, procesy v lidském těle, nebo třeba obtékání vzduchu kolem monopostů F1, vyberte si sami. Superpočítače pak zjednodušují tyto procesy, hledají léčebné postupy, vylepšují technologie… Počítačové hry dle mého zlepšují schopnost koncentrace, reakce lidí, strategie učí mládež budovat města, řídit firmu. Ač budu trochu sám proti sobě, rozhodně bych doporučil tento nový fenomén poněkud zmírnit, vést děti více k přírodě, ke sportu, k hudbě… Kdysi jsem každý večer usínal při poslechu Vanessy Mae, ráno se probouzel za zpěvu Tarji ze skupiny Nightwish, denně hrával tenis, několikrát týdně sálovou kopanou, teď mi tohle všechno chybí, svůj život žiji zbytečně rychle a asi podstatně hůř. Naše generace virtuální realitu neznala, četli jsme knížky, častěji jsme si povídali, nebo jsme spolu řádili venku do pozdních večerních hodin. Životy dnešní mládeže jsou díky virtuální realitě o tohle chudší.

Další z tvých oblíbených aktivit je fotbal. Co jsi říkal naší účasti na mistrovství Evropy?

Někteří kamarádi měli to štěstí a zažili atmosféru mistrovství Evropy na vlastní kůži, já fandil v naší oblíbené hospůdce na náměstí, pod pergolou. Zpočátku jsem byl poněkud zklamaný z mnohých rozhodnutí trenéra Bílka, ze hry Baroše a Plašila. Provokoval jsem své okolí, že kdyby naše reprezentace hrála v jedenácti a ne v devíti, mohli by být mistry. Budoucnost ale vidím dobře, nadchli mě hlavně Pilař, Jiráček, Kadlec a Gebre. V Bundeslize dokážou skvělé věci a my se opět fotbalem budeme bavit. Češi do toho! ?

Kdysi jsme s žáky jezdívali na několikadenní třídní výlety, dnes je tato praxe výjimečná. V čem vidíš příčinu?

V zodpovědnosti. Kantor nese neskutečnou zodpovědnost! Kdyby se na výletě nedejbůh něco stalo, pak by to byl neskutečný průšvih, i zřizovatel školy by mohl mít existenční problém. Mnozí žáci berou život jako počítačovou hru, ale bohužel jim nejsme schopni vysvětlit, že ve skutečném životě nemají více životů, že když někdo umře, už znovu nevstane. Nedovolíte si vyjet se třídou na několikadenní výlet i z jiných důvodů, zmíním jediný: Šedesát procent žáků kouří a velká část z nich opakovaně konzumuje alkohol (některým z nich jsou schopni rodiče na výlet přibalit i „lahvičku" na cestu). Prostě se tímto způsobem učitelé nechtějí zbytečně trestat.

V čem jako veřejně činná osoba vidíš největší problémy současného Protivína?

Přál bych si, aby byl předložen a schválen dlouhodobý plán rozvoje města, který zde dle mého názoru již roky chybí, aby občané měli větší výběr, kde si nakoupit, abychom nejezdili po cestách, které spíše než silnice připomínají tankodrom. Těch problémů je spousta.
Dovolím si ve své odpovědi trochu vybočit a položím si otázku jinak: „V čem vidím problém téhle země?" Že jsou mnozí politici darebáci, kteří se nechají korumpovat velkými firmami, kradou a smějí se nám do očí, zatímco domácnosti obracejí každou korunu desetkrát. Že lidé nemají právo na práci, když jsou schopni a ochotni pracovat. A že se u nás přidělují sociální dávky spoustě lemplů, kteří se chtějí jen flákat. Dal bych jim do ruky koště, aby šli zametat náměstí, dal jim možnost si vydělat peníze tímto způsobem, chceš – nechceš, tvé rozhodnutí. A stát by ušetřil desítky miliard a nemusel odírat ostatní. Dávat někomu peníze jen tak za nic, aby si mohli vysedávat na náměstí, konzumovat tam alkohol v době, kdy ostatní lidé pracují, nebo hrát na hracích automatech ze svých sociálních dávek, to mi připadá nevkusné.
Ale takhle jsem končit nechtěl. Přeji všem lidem v této krásné zemi skvěle prožité léto, odpočiňte si na dovolených a pokud budete mít cestu kolem, zastavte se v Protivíně. Je to krásné město se spoustou zajímavých lidí.