Jaký máte vztah k Miroticím? Navštěvujete je?

V Miroticích se narodil můj pradědeček malíř Mikoláš Aleš a dobře se pamatuji na první návštěvu v deseti letech. S maminkou a nejmladší dcerou Mikoláše Alše Eliškou jsme se jeli podívat na novou sochu Alše na náměstí. Byla v nadživotní velikosti z bronzu od akademického sochaře Antonína Lhotáka.
Na Mirotické setkání loutek a hudby, které v roce 2004 založil přítel Ladislav Loisa Tomeš, jezdím každoročně. Navíc za ta léta zde mám spoustu přátel, sám se cítím srdcem Jihočech. Padesát let jsem často jezdil do rodinné vilky v Táboře a můj otec se narodil v Týně nad Vltavou. V roce 2006 jsem v Základní škole M. Alše v Miroticích uspořádal výstavu fotografií a besedoval s dětmi i důchodci.

Máte nějaké vzpomínky na svého pradědečka?
Aleš zemřel o třicet let dříve, než jsem se narodil. I mé mamince (vnučce Alše) byly čtyři roky. Pouze dcera Elišky byla osmiletá a té Aleš hrál loutkové divadlo a byli spolu fotografováni. Každou neděli jsem ale s rodiči chodil na rodinnou sešlost na Smíchov, kde poblíž kostela sv. Václava žily obě dcery s manžely.

Inspiruje vás ve vaší tvorbě Alšův styl?
Samozřejmě. Můj otec – akademický malíř Jaroslav Vojna celý život obdivoval Alše a husitskou dobu. Do roku 1948 ilustroval čtyřicet dva knih, byl též figurální malíř a jeho styl byl Alšovu blízký. Je otázkou, zda jsem určité procento nadání podědil od otce nebo od Alše. Jsem ovšem jediný v rodině, co kreslí, a snažím se o vzdušnou, ornamentální linku, kterou byl Aleš proslavený. S velkou pokorou . . .

Kromě malování také fotografujete. Co nejraději?
Je to opačně. Nejprve jsem se od roku 1969 do roku 1993 věnoval černobílé fotografii a udělal si vyšší školu fotografie. Zajímala mě výtvarná fotografie – divadlo, portréty, žánrové situace a posledních asi deset let jsem fotografoval zvířata v ZOO, nejen v Praze. Vše jsem zvětšoval na výstavní formát 30 x 40 centimetrů. Poté jsem se z finančních i zdravotních důvodů pokorně vrátil ke kresbě. A snažím se tak činit denně.

Jste patronem výtvarné soutěže Má vlast uspořádané ke 100. výročí úmrtí Mikoláše Alše. Co na soutěž říkáte? Jak se do ní budete zapojovat?
Myslím, že na velikány obrozenecké doby zapomínáme. Přitom Aleš byl profesorem Františkem Dvořákem hodnocen, že patří k největším umělcům 19. století – jako byl Ingres a Delacroix. I Jan Zrzavý jej srovnával s Leonardem da Vinci, Michalangelem a hlavně Rafaelem Santi. Říkal, že kdyby náš národ nebyl tak malý, znal by Alše celý svět.
Na sklonku života proto vítám a sám se snažím Alše přiblížit mladé generaci. Sám jsem loni vytvořil dvakrát kopii všech čtrnácti lunet cyklu Vlasť a jeden soubor bude vystaven i na desátém jubilejním Mirotickém setkání loutek a hudby. Soutěž má tři kategorie – do pěti let, od pěti do dvanácti let a od dvanácti let neomezeně. Kresba musí být umístěna do tvaru lunety.
Já budu, dá-li Bůh zdraví, v porotě více méně jako čestný člen.Takže do začátku srpna lze přispět k uctění památky slavného Mikoláše Alše. S radostí jsem přivítal začátek restaurování cyklu Vlasť ve foyer Národního divadla. Fresky to velmi potřebují a tento počin je důstojným prvním krokem oslav letošního výročí.