U vzniku klubu, jenž se datuje do období školního roku 1995/1996, byl i Miroslav Janovský starší. „Sršni se zakládali v době, kdy můj syn Míra přišel ze studií a začal učit na Tylovce. Dostal tenkrát třídu, ve které měl šikovné kluky a měl štěstí, že někteří byli i synové basketbalistů. V té době hrál v NBA Jiří Zídek za Charlotte Hornets, proto v Písku vznikli právě Sršni,” vysvětluje emeritní předseda klubu první krůčky novodobé éry píseckého basketbalu.

„Na začátku jsme byli tři. Můj syn Míra, já a Dalibor Pešek, jehož dva synové tehdy dělali první basketbalové krůčky. Míra trénoval, pan Pešek se staral o organizační věci a já to celé zaštiťoval,” vzpomíná osobnost sportu oceněná v nedávné anketě Nejúspěšnější sportovec Písecka na organizační strukturu, která umožnila růst jednoho odhodlaného nápadu.

Nápad díky usilovné práci rostl. Sršni stále více pronikali do basketbalového povědomí, získávali úspěchy a vyvíjeli se. Dnes je písecký basketbal respektovaný, úspěšný, po všech stránkách se profesionalizuje a má obrovské ambice. Ale s důrazem na to, aby zůstala zachována jeho ryzost a vychovával nejen sportovce lačnící po úspěchu, ale i pokorné kluky připravené do života.

„Vůbec jsem nepředpokládal, kam se basketbalový kroužek vyvine. Když se dnes ohlédnu, kolik práce za tím bylo, a zvlášť v posledních asi deseti letech, tak je to neskutečné. Dá se říct, že dnes už je to sportovní kolos. Je na tom jedna úžasná věc. I když se oddíl obrovsky rozrostl, celé to drží krásně pohromadě. A jsem rád, že dnes se Sršni těší v Písku velké popularitě a na jejich zápasy chodí spousta fanoušků. Těší mě i výhled do budoucna, protože díky základně, která čítá přes dvě stě dětí, by měl být velmi dobrý,” říká Miroslav Janovský starší.

Panu Janovskému ukazuje světelná tabule v kolonce věk dvě sedmičky, přesto si ho všichni fanoušci pamatují jako energického příznivce svého klubu, kterého nenechá klidným žádný faul, sporný výrok rozhodčího či jiné vypjaté situace na palubovce. Ještě nedávno se během každého zápasu velmi často vydával ze svého místa v poslední řadě po schodech dolů až k zábradlí oddělující tribunu od palubovky. A kdyby tam nebylo, snad by skočil i na hřiště. „Je to tak, ale v posledních letech už je to omezené. Už tolik neběhám. Jednak ty schody jsou o hodně příkřejší a já samozřejmě stárnu. Ale byl jsem velice vášnivý fanoušek,” potvrzuje se smíchem.

Je spokojený, těší ho, co vidí, kam se to celé díky práci všech v klubu posunulo. Ať už díky synovi Miroslavovi nebo hlavnímu trenérovi Janu Čechovi a dalším lidem snažícím se o rozkvět basketbalu v Písku. „Dívá se mi na to krásně. Je to úžasný výsledek tvrdé práce. Do Písku chodí ti nejšikovnější kluci z jihu Čech. Věnujeme se tomu a snažíme se vše dělat co nejlépe. U kluků, kromě sportovní stránky, dbáme také na jejich vzdělávání a růst,” říká hrdě Miroslav Janovský starší.

A co by sportovní osobnost Písecka Sršňům přála do budoucna? „Nejvyšší soutěž,” odpovídá nekompromisně s nadějí, že letos to už konečně vyjde.