Uskutečnil se zde totiž sraz bývalých chyšeckých žáků a žákyň po deseti letech. Tehdejší třída čítala osmnáct žáků a žákyň, z nichž pohlaví mužského bylo osm. Byla to vesměs třída usměvavých dětí a také výborných sportovců.

V útulném prostředí vesnické hospůdky bylo přítomných osm, vesměs "pětadvacátníků", z toho bylo pět chlapců a tři dívky, pracovně aktivní a svěží. V příjemné atmosféře přítomní zavzpomínali na žákovská léta, pohovořili o svých blízkých, své práci či si prohlédli fotografie. Přítomný sraz navštívili i pozvaní bývalí jejich vyučující češtinářka Hana Zemanová jako jejich třídní učitelka, výchovný poradce a učitel fyziky Josef Vachta a tělocvikář Josef Fuka, dnes již důchodce. Zajímavostí na tomto srazu byla i skladba zaměstnání jednotlivých účastníků srazu.

Například Olinka pracuje přímo v Českém rozhlasu-Radiožurnál v Praze a její zážitky jsou až neskutečné. Velice si oblíbila Slovinsko a jeho přírodní krásy. Verča, jako bývalá dobrá atletka, pracuje jako barmanka či servírka. Třetí z přítomných mladých žen Míša byla rovněž výborná běžkyně. No, nyní je již vdaná a má dvě krásná děvčata a při jejím každodenním shonu kolem nich se právem ptá: "Kdo vymyslel pojem mateřská dovolená?"

Mezi chlapci byl i Matěj, nyní profesionální hasič, který v dorosteneckém věku byl mistr a vicemistr v požárním sportu. Byl i výborným atletem a dovedl hrát na úrovni i kolektivní sporty podobně jako Pepa či Honza. Byl zde i dříve málomluvný Jakub, dnes však dovede o své pracovní profesi, kterou provozuje v Praze, hovořit velice fundovaně a se zájmem. No, a po tátovi byl i výborný fotbalista. Jako v minulosti, tak i na srazu, byl vždy usměvavý Ondra, bratr vynikajícího kuchaře Martina.

Každý z přítomných se cítil dobře a spokojeně. Bylo i veselo, hlavně při vyprávění historek z učitelských hodin. Vzpomínky a rozhovory měly určitou gradaci a to bylo dobře. Škoda jen, že ten čas je neúprosný a strašně všem utekl. K příjemnému posezení jistě přispěly i obložené mísy či různé nápoje, ale i obsluha Andrejky. A na závěr přání, ti co chyběli, snad dorazí na příští setkání. Domů se všichni rozcházeli či rozjížděli za zatažené oblohy, která stále věštila déšť.

Josef Fuka