Objekt Sladovny je jednou z nejvýraznějších dominant  píseckých „hradčan" a jeho interiéry  jsou stále častěji cílem domácích a zahraničních turistů. V letošním roce si stálé expozice a výstavy prohlédlo přes 35 tisíc návštěvníků.

Ti se však mohli podívat jen do rekonstruovaných  prostor, což jsou tak zhruba tři pětiny  objektu Sladovny. Ale co je  v ostatních částech, kam zatím mohou nahlédnout jen někteří  zaměstnanci obecně prospěšné společnosti? Zvenku od řeky  Otavy i z nádvoří je  nová fasáda, všude jsou nová okna a  do dálky svítí nová střešní krytina. Proč se ještě nemůže dovnitř?

Pojďme se podívat a zasvěcenou průvodkyní nám je ředitelka Sladovny Tereza Dobiášová. Vcházíme  do první  nezrekonstruované místnosti. Jsem stoprocentně přesvědčena, že jsme v přízemí.

„To je jenom zdání. Objekt má od řeky sedm pater, ale nádvoří je posazené výš, takže teď  jsme ve druhém podlaží," vyvádí mě z omylu Tereza Dobiášová.

V místnosti je několik nepotřebných věcí, podlaha vyžaduje maximální soustředění. Opatrně našlapuji, a přesto se mi podaří mírně zakopnout, paní ředitelka znalá situace prochází naprosto bez problémů. Já ale začínám chápat, proč je sem vstup zakázán.
Jsme v prostoru ve středové části Sladovny. Objekt byl postaven tak, že má středový blok a dvě křídla. Po rekonstrukci by  v tomto prostoru měla  být herna  pro nejmenší děti. Původně se tady skladoval a sušil slad. Teď už je to připravené na rekonstrukci, jsou tu nová okna, připravené rozvody a hned vedle  prostor pro výtahovou šachtu.

S paní ředitelkou se ještě vracíme k herně pro nejmenší děti, tedy pro věk od osmi měsíců do šesti let.

„Expozice by  se měla jmenovat play and learn. Rodiče by sem mohli chodit opakovaně a jejich potomci by měli o program odpovídající jejich věku postaráno. Byla by to expozice a herna v jednom a děti by si tady nejen hrály, ale zároveň se i učily. V konceptu vycházíme z potřeb malých dětí, které zatím nepoznávají okolní svět rozumově, ale spíše citově. Pokud získáme souhlas manželky výtvarníka Radka Pilaře, který byl píseckým rodákem, expozici vytvoříme  na základě jeho ilustrací," vysvětluje Tereza Dobiášová.

Inspiraci našla ředitelka Sladovny  v dětském muzeu Zoom ve Vídni, kde mají podobnou expozici již více než dvě desítky let.  Pro Terezu Dobiášovou je toto muzeum určitou modelovou institucí, i když pracuje v jiných podmínkách.

Zatímco  se pomalu přesunujeme  o patro výš do další místnosti,  Tereza Dobiášová připomíná expozici pro starší děti od osmi do osmnácti let pracovně nazvanou Play laboratoř. K tomu zase kolektiv Sladovny inspirovala   příprava interaktivní výstavy Petra Nikla  nazvané Play.  Byla mimořádně úspěšná, každý den si ji prohlédly na tři stovky lidí.  Mimochodem, hrály si tady děti, ale s nimi i hodně dospělých. Musím se  přiznat, že mě Niklovy „hračky"  zlákaly také.

Právě  workshopy umělců s dětmi z dětských domovů      k toto výstavě byly  hlavní inspirací   pro budoucí expozici Play laboratoře. „Představujeme si to tak, že v laboratoři bylo každé tři měsíce nové téma, na kterém by se návštěvníci mohli podílet a výtvarníci by zde navrhovali a vytvářeli nová díla," dodala Tereza Dobiášová.

Kromě dvou expozic pro děti a  mládež se ve středové části Sladovny počítá  s expozici sladovnictví. Návštěvníci si tak udělají představu, jak to v původní  sladovně vypadalo.  Tvůrci mohou využít i původních  zachovaných sladovnických zařízení, která  jsou v dobrém stavu. Předpokládá se, že do expozice  se bude vcházet nejen z nádvoří přes recepci, jako je tomu dosud při návštěvě již hotové části, ale také z druhé strany od řeky.

„Pro mě to znamená vyřešit problém částečně  technický a částečně provozní. Navrhované řešení tam počítá s další recepci a v tuto chvíli nemám zaměstnance na to, abych ji obsadila. Zda se  podaří už v příštím roce průchod od řeky zprovoznit, to je zatím otázka. V každém případě se však s vchodem od řeky počítá," dodala ředitelka.

Původní trámy

Nedá mi to a znovu obdivuji mohutné trámy. „Všechny jsou původní, což potvrzují tady ty drážky a rozvody," ujišťuje  Tereza Dobiášová a dodává:   „Budoucí návštěvníci si tento prostor mohou představit. Je totiž identický, jako Vysoké trámy, kde se pořádají výstavy a další kulturní akce."

Ale část  objektu, ve které právě stojíme, zatím zůstane tak, jak ji nyní vidíme. Křídlo  Sladovny se bude rekonstruovat až v další  etapě.  Důvodem, proč nelze  obě části  opravovat a upravovat najednou, jsou peníze. Je to velmi drahá záležitost. První část rekonstrukce stála více než 126 milionů korun a k tomu je ještě třeba připočítat patnáct milionů za expozici Centra ilustrace pro děti.
Jednou ze zamýšlených expozic  ve střední části Sladovny má být sladovnictví. A tak se nabízí otázka, zda  finančně nepřispěje některý     z pivovarů.

„To je záležitost vlastníka budovy, a to je město. Jeho představitelé v tuto chvíli jednají se zástupci pivovarů. Ve hře jsou ještě sklepní prostory, kde  podle jednoho  z návrhů měli být krokodýli. Nyní se ale počítá s hospodou. Já tento návrh podporuji, protože si myslím, že hospoda k expozici  sladovnictví patří. Ostatně pomohla by celému návštěvnickému komplexu," myslí si Tereza Dobiášová.

V současné  době  intenzivní jednání pokračují a výsledek je ještě otázkou času. Ono také rozhodování pivovarů není jednoduché. Prostory určené  pro hospodu jsou hodně velké a  zabezpečení provozu si vyžádá hodně úsilí. Je to i otázka ekonomické analýzy, zda se hospoda pro investora vyplatí. Projekt na expozici sladovnictví je již zpracovaný na druhou expozici se připravuje koncept. V hrubých obrysech je jasno, teď se dolaďují detaily. Sladovna také ještě před Vánoci připraví žádost o dotaci z Regionálního operačního programu.
„Sklepy Sladovny nějaký čas sloužily k uložení  originálů soch z Kamenného mostu. Ty potom byly přestěhovány do rekonstruovaného sálu. Patří nyní Prácheňskému muzeu a jsou zde vystaveny společně s velkoprostorovými plátny, které zobrazují české panovníky," informoval Zdeněk Kadlec, pracovník Sladovny.

S Terezou Dobiášovou se chystáme vystoupit do nejvyššího podlaží, ale ještě před tím otvorem v podlaze nahlížím na sladovnickou technologii. Je skutečně zachovalá, takže odborníci i laici si rozhodně přijdou na své. Paní ředitelka ještě cestou poznamenává, že rekonstrukci mimo jiné prodražuje  nutnost odvětrávání a protipožární zařízení.  Velké fleky na stropě i na podlaze napovídají, že tady před rekonstrukcí pořádně zatékalo.  Střecha měla své odžité a  byl opravdu nejvyšší čas začít s rekonstrukcí. V jednom z pater je podlaha v tak špatném stavu, že se sotva dá přejít. Její nosnost  proto nebudeme  raději zkoušet.

Povodni odolala

Tereza Dobiášová v souvislosti s vodou upozorňuje ještě na jednu zajímavost, která potvrzuje šikovnost a předvídavost stavitelů Sladovny. Tentokrát jde ale o vodu z řeky.  „Znám to jenom z doslechu, ale když byla velká povodeň v roce 2002, voda celý objekt jakoby zvedla, protože ve sklepení byly tři až čtyři  metry vody.  Ta postupně odtekla a celý objekt se zase usadil. Z toho usuzuji, že tato budova je vlastně připravená na všechno," říká 
s úsměvem ředitelka.

S již dokončenou rekonstrukcí je spokojená, byla udělána  velmi pečlivě a historicky citlivě. Věří, že 
i v dalších  částech se bude postupovat stejně. Určitou jistotu dává skutečnost, že projekt bude dělat stejný kolektiv  vedený architektem  Petrem Šímou ze společnosti Adlatus. Objekt již mají prozkoumaný a znají mantinely, takže  jejich práce by mohla být stejně úspěšná. Obyvatelé a návštěvníci  Písku se určitě zřejmě už v příštím roce mají na co těšit.

Ale není to tak dlouho, kdy zastupitelstvo projednávalo zcela jiný návrh na využití  prostor Sladovny po rekonstrukci. Měl tu být Dům přírody s expozicí živých krokodýlů, kteří jsou nyní v protivínské zoologické zahradě. Kromě toho zde mělo být na padesát  velkých koster, několik set lebek zvířat od bezobratlých až po velké savce. Náklady se odhadovaly na šedesát milionů korun.
I když projekt nezavrhla komise památkářů, v zastupitelstvu ani správní radě Sladovny návrh neprošel. Jednoznačně  proti bylo také vedení Sladovny.

„Hlavní důvod byl ten, že taková expozice do objektu, který je v historickém jádru města, nepatří. Písek má velmi jasnou historickou a kulturní identitu. Sladovna je vedle  kdysi královského hradu a budovy radnice. Krokodýli v tomto prostředí mi připadají velmi cizorodí. Dům přírody by absolutně degradoval  původní myšlenku využití Sladovny," uvádí argumenty Tereza Dobiášová.