„Dětský domov byl slavnostně otevřen dne 19. září 1954 současně se slavnostním otevřením jednotřídní národní školy, která byla zřízena v bývalé letní restauraci Gabriela Bláhy," píše v pamětní knize školy její první ředitel Václav Jeřábek. O dva roky později přišla do školy na praxi studentka, která v následujících letech ovlivnila vzdělávání několika generací dětí. „Po praxi jsem rok učila v Chrašticích, odkud si mě povolal ředitel Jeřáběk do Zvíkovského Podhradí, protože se zde otevírala druhá třída. Do roku 1963 jsem byla učitelkou a poté ředitelkou," vzpomíná Božena Nácovská. V čele školy zůstala až do jejího zavření v roce 1987. „Škola byla vždy úzce spjatá s dětským domovem. Já jsem byla pětadvacet let ředitelkou školy a ještě o osm let déle ředitelkou domova. Většinu dětí vždy tvořily ty z domova. Na začátku tam byly pouze děti ve věku od šesti do deseti let, tahle koncepce se změnila a zůstávaly tam až do osmnácti let. Zákonitě jich tak ve školním věku ubylo a nebylo už možné školu naplnit," vysvětlila důvody zavření bývalá ředitelka.

Například ve školním roce 1965 – 1966 bylo z devětadvaceti dětí jen pět z rodin ze vsi. O jedenáct let později to byl poměr devatenáct ku deseti.

První a druhou třídu absolvovala ve Zvíkovském Podhradí i Terezie Bártová. „Vzpomínám, že jsme chodívali zástupem společně na obědy, na pana učitele Plášila, který říkával, že má ocelovou kyčel, a také že ve škole byla velká kachlová akumulační kamna, na kterých jsme si dávaly rozpéct rohlíky ráno koupené u pekaře," podotýká Terezie Bártová.